Ahojky!!!!!!!!

Po dlouhé době vám sem něco přidávám a tím něco myslím další dílek FFN :D

Doufám, že jste se moc na mým blogu nenudili, protože mě na chvíli přestalo bavit něco psát :D

Tak doufám, že tento díl bude aspoň stát za přečtení x) :D

A jinak od pondělka tu zase nejsem asi tak na týden, takže skusím přednastavit nějaké články :D

A teď už nezdržovat a honem číst :D

Zrovna, když zaběhla za roh a běžela kolem stánku, zakopla a tvrdě dopadla na zem.

"Co to sakra bylo?" otočila se Kamaru, a když uviděla vystrčenou nohu jedné né moc chytré holky tak se pěkně naštvala.

Odhrnula závěs co byl pověšený na restauraci a hned za ním se posadila k jednou stolu.

"Co si sakra myslíš, že děláš?" začala mírně naštvaně křičet na osobu před ní.

"Jen jsem se nudila," odfrkla si již zmiňovaná osoba.

"Tak víš co.." nedopověděla a rovnou té osobě vrazila pěknou pecku přímo do obličeje, a jelikož byla hned za ní zeď, tak pěkně tvrdě dopadla.

"A tohle mělo být co?" začala dotyčná osoba ječet jak siréna.

"Jen jsem se nudila, Sakuro!" řekla a se smíchem se postavila.

"No počkej!" chtěla za ní vyběhnout, ale v tom ji chytl jeden číšník z té restaurace a začal jí říkat její účet za jídlo, pití + zničenou zeď.

"Jakou zeď, to jsem nebyla já, ale ona!" ukázala prstem na řehtající se Kamaru s rukou u pusy ve snaze zastavit smích.

"Co se tu děje?" přišla majitelka restaurace.

"Ale nic" řekl nervózně číšník a radši zmizel za pultem.

"Fajn, a ty Kamaru, my řekneš co se tu děje?" zeptala se žena s delšími, hnědými vlasy a oči ji svítili červenou barvou.

"Eh, nic se nestalo, jen jsem dala Sakuře výchovnou radu," řekla Kamaru s mírným úsměvem.

"Dobře, a kdo z vás zaplatí tu zeď?" zeptala se tentokrát obou dívek.

"Myslím, že by si to měla zaplatit ty Kamaru, protože ty jsi se mnou práskla o tu zeď " řekla Sakura a pomalu zkoušela vycouvat pryč, což se ji podařilo. Vždyť v tom byla už velmi dobrá, dělala to pokaždé, když se s Kamaru dostala do průšvihu.

"Naníííí?" vyhrkla ze sebe Kamaru.

"Tak co Kamaru, zaplatíš?" zeptala se zmiňovaná žena.

"Ale Kurenai-sensei, já nemám žádný peníze," snažila se z toho Kamaru vymluvit.

"Aha, je vidět, že vymlouvání se ti jde velmi dobře. V tom případě si to vyberu na tvých misích," usmála se na ni Kurenai.

"Tak jo," řekla si v duchu a nahlas jen kývla hlavou na souhlas.

"Tak teď už můžeš jít," řekla ji Kurenai a Kamaru se rozběhla směrem ke Kibovi.

+++

Sotva doběhla ke dveřím už zvonila na zvonek. Natrvalo to ani minutu a už se otevírali dveře.

"Ahoj, je Kiba doma?" ptala se Kamaru holky, která otevřela dveře.

"Ne, před chvílou odešel do parku," odpověděla ji.

"Dík" řekla Kamaru a rozběhla se k parku

"Ani chvílu nepostojí, už vím co naní brácha vidí," řekla a usmála.

Mezi tím už Kamaru běží parkem a hledá Kibu.

"Kruci, kde by jen mohl být?" říkala si Kamaru už cela udýchaná , když proběhla celý park během dvaceti minut.

"Dvacet minut, to je můj rekord, ale stejně ho určitě nejdu uprostřed lesa jako vždycky," usmála se Kamaru a rozběhla se do lesa. Probíhala kolem stromu, a když už byla uprostřed lesa, začala se rozhlížet, jenže zrovna, když otočila hlavu dozadu nevšimla si, že před ní je strom a tak do něj vší silou vrazila a začala celkem rychle z celkem vysokého stromu padat dolů. Čekala, že už dopadne na tvrdou zem, ale v tom ji někdo chytl těsně nad zemí.

"Co to tady nacvičuješ, to snad bude soutěž v padání nebo co?" zeptal ji velmi povědomý hlas. Kamaru pomalu otevřela oči, které měla sevřené k sobě, když čekala na dopad na zem.

"Kdyby byla, tak ji určitě vyhraju," zasmála, když si všimla, že ten kdo ji chytil byl zrovna Kiba.

"Jo? To tak často padáš?" zasmál se Kiba.

"Ani nevíš jakou smůlu dneska mám," řekla podrážděně Kamaru a hned se zase usmála.

"A nechceš mě prosím konečně postavit na zem?" zeptala se Kamaru po minutě ticha.

"Ani ne, musím?" řekl Kiba smutně, ale s úsměvem ve tváři.

"No jo, protože ti musím něco říct" .

"Ty máš teda důvody," zasmál se a postavil ji na zem.

"No to víš, mám důvody a bohužel i průsery," usmála sem Kamaru.

"Nepovídej, cos provedla?"

"Já nic, to Sakura a celý to hodila na mě a co víc, bylo to v restauraci Kurenai-sensei."

"A co jsi udělala?"

"Říkám, že já nic, to jenom Sakura rozbila zeď," usmála se Kamaru.

"Tak to je potom v pohodě, když to byla Sakura, ne?" .

"Ne, ona to celý hodila na mě a já to teď musím zaplatit," řekla Kamaru naštvaně a sedla si pod strom.

"Jo, táák a tu zeď, kterou rozbila Sakura, rozbila jak?" vyptával se Kiba.

"No, to já…teda vlastně ona…ale já…ona si začala!" řekla zkráceně Kamaru.

"Chápu."

"Opravdu?" podívala se na něj překvapeně Kamaru.

"Ne, ale to je jedno," zasmál se Kiba "A co jsi mi to chtěla říct?"

"No, Gamiko vyhrála jednu soutě,." začala Kamaru.

"Tu malovací?" ujistil se Kiba.

"Jo, a hlavni cena byla pobyt v lázních na tejden pro čtyři osoby a ona nás pozvala," řekla Kamaru "a tak se tě chci zeptat jestli půjdeš?"

"Jasně, že jo."

"To je super, tak to musím potom říct Gamice," zamyslela se Kamaru.

"A co budem dělat teď?" zeptal se Kiba.

"No, vzhledem k tomu, že jsem už proběhla půlku vesnice, park a doběhla až sem, tak se mi už nikam nechce," řekla Kamaru mrzutě a ze sezení pod stromem přešla na ležení v trávě.

"Ty si lenoch," usmál se Kiba a lehl si vedle ni.

"Na tohle radši nic říkat nebudu," usmála se Kamaru "Já už taková, prostě jsem."

"To je fakt," kývl Kiba hlavou a zakoukal se na čistě modrou oblohu.

"Tak, už můžem někam jít," řekla Kamaru asi po dvou minutách ticha.

"To bylo rychlejší než jsem čekal," začal se smát Kiba tak moc, že se ani nemohl postavit.

"Jo, já vím, že to bylo vtipný, ale mohl by jsi už vstát," řekla Kamaru po půl hodině, kdy už jí to přestalo bavit.

"Dobře, tak mi pomož" řekl Kiba a natáhl ruku směrem ke Kamaru. Kamaru chytla jeho a pomohla mu vstát.

Jakmile se Kiba postavil, Kamaru se zamotala hlava a spadla přímo na něj, čímž zase skončili na zemi.

"Kamaru, co se děje? Jsi v pořádku?" zeptal se Kiba, když viděl, že se Kamaru neprobírá. Ale nedostal se odpovědi.

"Kamaru?!?" řekl ještě jednou, tentokrát hlasitěji a trochu s ní zatřásl. Tentokrát Kamaru otevřela oči a jakmile si uvědomila co se stalo hned zvedla hlavu.

"Jsi v pohodě?" zeptal se ji Kiba ještě jednou

"Jo, jsem v poho asi se mi trochu zamotala hlava," odpověděla Kamaru a postavila se.

"Když to říkáš," řekl nedůvěřivě Kiba.

"Ty mi nevěříš co?" řekla Kamaru.

"Ne."

"Tak tomu věř, protože to je pravda," zavrčela na něj Kamaru a podívala se na hodinky. Bylo půl sedmí, ještě měla dost času na to dojít domů, tak proč … aha, táta se dozvěděl o rozbité zdi.

"Já ti, ale stejně nevěřím, a proč se směješ?" zeptal se ji,když viděl jak se usmívá.

"Já, já se neusmívám," řekla Kamaru, když ji vytrhl z přemýšlení "A proč to prostě nemůžeš nechat plavat?"

"Fajn, ten úsměv sem neviděl a nenechám to plavat, protože se bojím o tvoje zdraví."

"Tak pán má strach o moje zdraví." řekla Kamaru "A když ti řeknu pravdu, budeš mi věřit?"

"Teď ses přiznala, že jsi lhala a určitě budu věřit PRAVDĚ!" řekl a poslední slovo zdůraznil.

"Někdy ti ju řeknu," usmála se Kamaru a začala pomalu couvat do zadu, aby měla volnou cestu na útěk. Něco ji říkalo, že to jen tak být nenechá a měla pravdu..

"Proč někdy, řekni mi ju teď, " začal ji prosit Kiba.

"Ne, řeknu ti to třeba zítra nebo pozítří."

"Nebo popozítří a nebo nikdy, to znám. Tak mi řekni teď."

"Neřeknu!" vyhrkla ze sebe Kamaru, a když uznala, že už je dost daleko od něj rozhodla se o pokus o útěk.

Rychle se otočila a začala utíkat, ale po moratonu, který prožila, když Kibu hledala byla celkem dost oslabená, a tak moc rychle neutíkala. Místo toho zkoušela použít nějaké jutsu, jenže po incidentu se zamotáním hlavy a následujícím spadnutím přišla o dost chakry (za chvíli se možná, pokud bude Kamaru hodná a řekne vám, dozvíte proč x)

"Kruci, a co teď, za chvíli mě dožene," zaklela Kamaru "už to mám, zkusím přeměnu," s těmi slovy zaběhla za strom a přeměnila se na kus skály.

"A má to vůbec cenu?" ozvalo se zpoza stromu.

Kamaru se lekla tak moc, že se přeměna zrušila a ona se rychle otočila za hlasem, ale nebyl to ten, kterého čekala.

"Eh, Shino, co tím myslíš?" řekla vyděšeně Kamaru, ale pak se zklidnila.

"No, před Kibou se jen tak neschováš, on tě vycítí, to snad víš," řekl Shino.

"No jo, vydíš já na to úplně zapomněla a co tady děláš?"

"Byl jsem na výletě a teď jdu zpět do vesnice,"odpověděl Shino a pomalu odešel zase pryč.

"Fuj, to bylo děsivý. Takže my nezbývá nic jinýho než utíkat," povzdychla si Kamaru a běžela někam pryč ani nevěděla kam.

Když tak běžela, najednou ji kolem hlavy proletěl kunai a za ním další a další.

"Počkat kde to vlastně jsem?" začala se ptát sama sebe "Vždyť tu jsou pasti."

Jakmile to dořekla chtěla skočit na zem a trochu se porozhlídnout po okolí, ale jak měla dneska tak velkou smůlu, skočila zrovna do medvědí pasti, která se scvakla a tím ji i probodla nohu.

"Krucinál, kde to jsem, že tu jsou tak nebezpečné věci?" zaklela Kamaru, vytáhla kunai a hodila ho na vedlejší strom, tentokrát měla štěstí a trefila lano. Lano se přetrhlo a tím otevřela past.

"Sakra to bolí až moc. Vypadáto, že dál už nedoběhnu. Tak se na to podíváme" říkala si sama pro sebe, aby se uklidnila.

Roztrhla spodní část svých kalhot aby uviděla na ránu.

"Takže, země bude doktor" zavtipkovala, ale jakmile se rány dotkla sikla bolestí "Tak a máme tu diagnózu" hrála si dál na doktora "mám to dvakrát probodnutý skrz na skrz, ale minulo to kost, takže není zlomená. Jo to bude dobrý, ale jak se dostanu zpátky do vesnice. Pořád mám naději, že mě Kiba najde, ale mám jen půl hodiny na to abych došla domů nebo přijdu zase o chakru. Takže to musím zkusit dojít sama," zaskuhrala a pomalu se zvedla. Měla štěstí, že ta noha není vážně zlomená.

"Tak a vyrážíme," a se slovy se rozběhla směr zpátky do vesnice. Aspoň něco uměla, za jakýchkoliv situací dokázala najít vesnici.

+++

"Kde jen může být? Snad se ji nic nestalo!" říkal si Kiba sám pro sebe, když už dlouho nemohl najít Kamaru, naštěstí potkal Shina a ten mu řekl, kterým směre se Kamaru vydala.

"Ach jo, to sis nemohla vybrat lepší oblast," zakňoural Kiba, když objevil ceduli s nápisem ZÁKAZ VSTUPU, NEBEZPEČNÁ OBLAST.

"Vždyť tam jsou samé pasti," přemýšlel, když ji dál hledal. Zatím se všem pastím, které potkal vyhnul, ale Kamaru, byla něco jinýho. I kdyby existovala jediná past na světě, tak Kamaru ji najde a spustí.

+++

"Sakra, kde to teda vlastně jsem, zatím to tu je jen samá past a já nemám moc síly na to se jim všem vyhnou" sotva to dořekla šlápla na další nastražené silikonové lano a tím se spustili už po několikáté kunaie mířící na Kamaru.

"Ach jo, já na to kašlu. Teď už se vyhýbat nebudu, ať mě klidně zabijou, mě už je to jedno," řekla a normálně šla dál. A zase měla štěstí. Trefili ji jen dva Kunaie, jeden do jeji zdravé nohy a druhý do dlaně, když se ho snažila aspoň trochu chytit.

"Já na to kašlu, a proč? Za prve jsem dost zraněná a za druhé trpím samomluvou," řekla Kamaru rozhodně a sedla si na zem "Tak aspoň nespustím žádnou past," když to dořekla tak si lehla, ale to neměla dělat. Když si lehla, tak rukou odhodila nějaký kamínek a tím se spustili útočící loutky.

"Aaaaa, co je zase tohle!!" zakřičela, když se přední objevila nějaká stará děsivá loutka.

Kamaru si hned stoupla a rozhlídla se. Kolem bylo snad padesát loutek a všechny útočili na ni.

"Oni si ze mě dělají srandu," zakňučela Kamaru a vytáhla si kunaie do každé ruky jeden. A začala s nima bojovat.

+++

"Co je to za hluk?" říkal si Kiba pro sebe "Zní to jakoby někdo bojoval"

"Kamaru?!" zašeptal, když ji uviděl bojovat s loutkami.

"Ach jo, to je otrava," řekla Kamaru, když se nachvíli zastavila v boji v důvodu odpočinku. Když v tom se k ní přiblížila jedna loutka ze zadu. Kamaru to, ale zpozorovala a jednou ranou ji rozbila hlavu.

"Tak fajn, když vás je tu tolik, tak použiji svoji novou techniku, akorát nevím jak ji nazvat," usmála se Kamaru.

Odhodila svoje kunaie a vytáhla dva speciální. Vypadaly jako obyčejné akorát na nich byla pečeť, oba dva si dala do jedné ruky a do druhé vyvolala víc chakry, rukou si potom chytla rameno na kterém se objevilo něco jako tetování psí tlapky a nechala tam proudit chakru. Byla to pečeť, která po chvíli zmizela.

"Tak fajn jsem připravená," usmála se a jakmile to dořekla tak ji zmizela naprosto všechna chakra.

"První fáze, zbavit se chakry, druhá fáze získat rychlost," říkala si pro sebe Kamaru, po té se rozběhla a snažila se nabrat velkou rychlost.

"A konečná třetí fáze útok," řekla a v tu chvíli se všechna zmizela chakra objevila na kunaiich, které protáhla do delších mečů. Netrvalo to ani minutu a všech padesát loutek bylo rozsypáno a tak to skončilo se všema zbylýma co se ještě objevily.

"Sakra tohle jutsu má jednu nevýhodu, nemám jak zastavit, a tak to musím zastavit o strom," řekla a namířila si to na strom do kterého vrazila a tím se zastavila. Když jutsu přestalo fungovat, sedla si a chvíli vyčkávala než se trochu uklidní.

"Aha, už jsem zjistila rizikovost, hned potom skončím v bezvědomí,neměla bych to moc často používat," řekla si v duchu a hned potom zavřela oči a ztratila vědomí, i když byla v bezvědomí tak přesto přemýšlela.

"Doufám, že je Kiba v pořádku,"

"Co to bylo?" řekl si Kiba "Chtěl jsem ji pomoct, když v tom jsem se nemohl hýbat. Bylo to jako bych byl pod nějakým genjutsu" přemýšlel a vydal se ke Kamaru

"Kamaru?!" snažil se ji probudit, ale neprobudila se. Tak ji vzal do náručí, a když uviděl jeji nohu tak si říkal co se ji mohlo stát. A utíkal co nejrychleji do nemocnice.

odkaz na 6 díl <-- :D --> odkaz na 8 díl

^Kamaru^

^ Kamaru ^