Nebudete tomu věřit, ale po nějaké době jsme se zase rozhodli napsat nový článek!! Pro začátek se chceme omluvit, jsem si jistá, že všichni určitě víte, jak tahle část na našem blogu chodí. Nejen, že tu musím napsat několik odstavců o tom, jak moc nám je líto, že to tu tak stojí, že naše aktivita je hluboko pod bodem mrazu, a že tady vlastně na všechno úplně kašleme. Taky se tu určitě musí objevit značný počet odstavců s omluvami za výše zmíněné neodstatky a problémy!! Ale na druhou stranu si tak nějak nejsem jistá, jestli je to vůbec to, co tu všichni chcete slyšet TT////TT ... Chci říct, konečně jsme se rozhodli napsat článek (nebo spíše, konečně máme oba dva dost času na to napsat nějaký článek) a příjde mi tak trochu ... zbytečné ... ne, to není ono ... nezáživné ... nah, to taky ne ... jak je to slovo?! ... >////<

ALE!! Pojďme zpátky k článku. Máme tu minimálně tři témata, která bychom velmi rádi probrali a to nemluvím ještě o všech těch vedlejších problematikách, do kterých se určitě pustíme a zamotáme.

Každopádně, pro začátek bysme se chtěli omluvit za naši nepřítomnost jak tady na našem blogu, tak i na blogách naší Posádky a podobně. Rozhodně na Vás všechny nekašleme bezdůvodně (a opravdu se snažíme všechny pravidelně navštěvovat), avšak bohužel tu máme poslední dobou spoustu práce. Zkouškového období ve škole klepe na dveře, což sice nemá žádný vliv na množství mého volného času, protože jako vždy (už od základky) proplouvám školou bez jakéhokoli učení, ale i tak si musí člověk najít čas na to, aby do té školy mohl dojít, nějakou dobu tam strávit a pak odejít. Ale fakt, že nebudu muset chodit do školy na přednášky a podobně, mě tak trochu uvolní nějaký ten čas, takže doufám, že ho dokážu proměnit v něco produktivního a napsat nějaké články na blog!! *////* ... Na druhou stranu, Goshi-sama začíná mít čám dál více práce jak na vykopávkách, tak ve škole TT////TT ... Nejen, že nemá čas na blog, ale nemá ani čas koukat se mnou na anime!! TT////TT

Dost ale kecání o ničem!! Konečně jsme se rozhodli něco napsat, tak to teď nezkažme zbytečnostma. Jak už jsem se zmiňovala, máme tu připravený tři témata, o kterých bysme tu rádi něco málo napsali. Jsou pro nás docela důležitý, nebo ... aspoň dvě z nich jsou nesmírně důležitý a jedno takový spíš oznamující, ale pro mě stejně důležité jako ostatní. Myslím, že to bude dávat větší smysl, až se dozvíte zmiňovaná témata, takže končím s tímto přebytečným odstavcem a skočíme rovnou na první téma!! *////*

Pro začátek něco aktuálnějšího a to sice už více jak dva měsíce stárá žádost o spřátelení. Sice jsme ji vyřídili, potvrdili a nového člena naší Posádky zapsali ještě ten den (v rámci několika hodin), bohužel se k oznámení a předání diplomu dostáváme až teď TT////TT ... Vím, že v poslední době je tohle předávání diplomů docela odsuzováno (znám spoustu lidí, kterým to příjde zbytečné, přehnané nebo třeba i dětinské), ale z mého pohledu je to pěkné uvítání a poděkování. Vlastně, celá tahle "SB manie" je v poslední době nějak zvláštně vnímána uživately blogů. Chci tím říct, když jsem začínala někdy v šesté třídě s mým první blogem, tak "spřátelené blogy", "SB" nebo také "SBčka" bylo něco, co nehorázně frčelo a všichni nějaký prostě museli mít. Nezáleželo na tom, jak moc je blog "dobrý" nebo jestli na něj vůbec chodím, prostě ho budu mít napsaný v seznamu, protože "víc vypadá líp". Pak to přešlo na anglický název "affiliates", protože čeština prostě není cool, ale v podstatě se jednalo o to samé. Z nějakého důvodu se pak začalo provádět "třídění SB", kdy si blogeři uvědomili, že mít v seznamu spoustu blogů, které nejsou aktivní nebo je nenavštěvují desetkrát denně a nepíší komentáře, není zrovna příjemné a zbytečně jim dělají na svém blogu reklamu. Z mého pohledu se celá tahle "SB komunita" stala až přehnaně důležitou a spousta lidí si ji bralo až příliš k srdci. Jak ale čas plynul, tak se na SB tak nějak zapomělo a proměnilo se jen v "seznamy oblíbených blogů", což je z mého pohledu mnohem lepší a pohodlnější volba. Teda, tak to aspoň vidím já.

Já se nikdy nestarala (a ani teď mě to nijak neovlivňuje) o návštěvnost a pamatuju si, že v začátcích jsem měla jen tak dvě SB, se kterými jsem si mimojiné opravdu rozuměla a ráda jsem navštěvovala jejich blog. Na tomto blogu máme v seznamu naší Posádky (což původně, v naších začátcích, když jsem ještě byla malá a naivní, opravdu byl jakýsi seznam SB) blogy, které se nám opravdu zalíbili a máme chuť se k nim vracet a přečíst si jejich články. Nejen, že se tihle blogeři rozhodli navštívit naši pustinu zvanou "blog", dokonce se jim tu zalíbilo natolik, že se odvážili upsat duši našemu kapitánu. I když to tak možná nevypadá, opravdu doufáme, že všichni členové naší Posádky nás nemají napsaní v seznamu jen kvůli reklamě, ale opravdu se sem rádi občas s radostí zastaví. Na mém prvním blogu jsem byla opravdu ráda za každého navštěvníka (a to platí stále!!), a když mě někdo požádal o spřátelení, byla jsem v sedmém nebi, ve většině případech se však jednalo o blogery, kteří využivali "menší blogy", jako reklamy ... jednoduše ... odkaz na Váš blog hodily někam na konec stránky, kam nikdo nechodí a na Váš blog se už nikdy nepodívali (jen občas pro kontrolu, zda je odkaz na jejich blog stále na Vaší stránce) a Vy jste jim jako malé naivní děcko věřili a byli štěstím bez sebe, ze si Vás vůbec někdo všimnul. Nebo to možná byl jen můj připad, jelikož jsem kdysi bývala opravdu velmi naivní a každému jsem uvěřila naprosto všechno. Ale ... teď nějak vůbec nevím, co bylo moji pointou, když jsem začala o tomhle všem psát ... Pravděpodobně, mě jen chytila vlna nostalgie ... Oh!! Pravda, mluvila jsem tu o novém členu naší Posádky, že?? *////*

Takže, ignorujme všechnu tu nepříjemnou minulost a nevím, co ještě se vlastně v těch předešlých dvou odstavcích objevilo a pojďme na něco mnohem pozitivnějšího a především důležitějšího!! *////* ... Po dlouhé době se rozhodla do naší Posádky přidat nová členka s přezdívkou Yuki, která má právě nově vytvořený blog a už teď vypadá docela zajímavě. Z toho, co se na blogu zatím vyskytuje, to vypadá na pěkný blog o anime, povídkách a dalších zajímavých článcích, na které se opravdu těším. Jsem zvědavá, jakým směrem se blog bude vyvíjet a kam má vlastně autorka blogu namířeno, takže se nebojte a povzbuďte Yuki na jejím novém blogu *////*

Na diplom si zažádala o Ririchiyo Shirakiin z anime Inu x Boku SS, mimochodem opravdu zajímavé anime, které rozhodně doporučuju. Mladá dívka z bohaté rodiny, Ririchiyo Shirakiin, se rozhodne stát se nezávislou a začne tak žít v sídle Maison de Ayakashi, kde se o sebe chce začít sama starat. Jenže kvůli jejímu špatnému vyjadřovaní a ostrému jazyku, který nedokáže držet za zuby, má problémy spřátelit se se spolužáky ve škole. Avšak s pomocí nových sousedů ze sídla a svého nového ochránce, se ji podáří získat hned několik přátel a možná i mnohem více. I když nejsem zrovna velký fanoušek romantických žánrů, tohle anime se mi docela zalíbilo hlavně kvůli humoru a fantasy prvkům *////* ... Proto ho doporučuju všem, kteří mají tenhle typ anime rádi. Mohla bych ale přestat pořád utíkat od tématu, že?? >/////<

 

 

Už si ani nepamatuju, jak je to vlastně dlouho, co jsme naposledy dělali diplomy pro nové členy naši Posádky. Nebo celkově vůbec, kdy jsme naposled dělali nějakou grafiku. Pamatuju si, že o minulém zkouškovém jsem se snažila odreagovat a začala se učit kreslit v nějakém grafickém programu. Něco z toho nakonec vzniklo, ale nic moc, čím bych se ráda chlubila >////< ... Ale to sem teď vůbec nepatří, konečně se našlo trochu času a vytvořili jsme diplom pro našeho nového člena. Doufám, že se aspoň trochu líbí, sice to není nic speciálního, přece jen ... naše diplomy jsou jen upravené obrázky ostatních z internetu, ale ... to nikde neříkejte ... pssssst!! >/////< ... Snad se Yuki nezlobíš, že nám trvalo tak strašně dlouhou dobu tento diplom udělat, ale bohužel se na to opravdu našlo trochu času až teď TT/////TT

Konečně se nám podařilo dokončit první téma!! */////* ... A už teď pomalu doháníme polovinu z celkového počtu omezených znaků. A to máme v plánu tu probrat ještě další dvě věci, o kterých jsem se myslím zmiňovala už na začátku ... a ... ale možná bysme mohli nechat tenhle článek speciálně jen pro tuto událost a ty další dvě si nechat na další, přece jen je to tu už docela dost dlouhé, že?? Původně jsem tu stejně chtěla jen rychle oznámit novinky, nikdy by mě nenapadlo, že se tu o tom dokážu takhle rozepsat. ... Nah, teď když koukám zpátky, tak dříve jsme určitě vytvořili i delší článek než je právě teď tento, takže by byla škoda to tu jen tak ukončit. Budeme pokračovat, a co se sem nevleze ... to se nedozvíte. Takže můžete očekávat další desítky nesmyslnejch a zbytečnejch odstavců o ničem, ostatně ... jako v každém našem článku. Teď už bych tu ale možná mohla přestat plýtvat dalšími znaky a přesunout se na další téma, kterým je velmi důležitá událost, na kterou se jednoduše nesmí zapomenout!!

Asi dva měsíce zpátky jsme přešli přes datum, kdy před šesti lety vznikl tento blog. Pro Vás to pravděpodobně nebude nijak velké drama, ale pro nás je to opravdu důležitá událost. Hlavně proto, že blog náš život doopravdy změnil a nevím, co bych bez něj celé ty roky dělala. Je pravda, že poslední dva, tři roky to tu bohužel jen stojí a občas se nějaký článek jako bublina objeví na hladině, ale jinak je tu mrtvo a nic se tu neděje. Opravdu je nám to upřímně líto a rádi bysme se vrátili do těch časů, kdy jsme na blogu trávili snad každý den, teď už to ale není možné. Nejen, že škola mi svými povinnostmi zabírá velké množství času, taky je tu Goshiho-sama práce a spousta dašlích věcí, které bohužel drží naš volný čas na uzdě. Možná, že se najde nějaký čas o prázdninách, ale s nadcházející bakalářkou a třeťákem vysoké je to méně pravděpodobné. I tak se ale budeme snažit najít si čas a přidat sem aspoň nějaký článek. Rozhodně si nemyslete, že to tu necháme jen tak zemřít!! To v žádném případě!! */////* ... Možná by jsme ale místo těchto lítostivých keců a sladkých slov, oslavovat a jásat, že blog vydržel tak dlouho!! Přece jen, potkala jsem hodně blogů, které to vzdali po několika měsících, né-li týdnech nebo dnech, my jsme se tu zvládli udržet celých šest let!!

I když se nám podařilo najít čas na napsání tohoto článku až teď, samotné výročí jsme zapili už v den události, rozhodně jsme nezapoměli, to bych nikdy v životě nedovolila!! Blog pro mě opravdu hodně znamená a nemám v plánu ho jen tak pověsit na hřebík. Jenže ... poslední dobou tu máme opravdu velký problém. Kvůli několika starým článkům, které si vypíchly spamerské generátory komentářů plných odkázů na nejrůznější pochybné stránky, se k nám každý den dostanou stovky komentářů, které musíme procházet, abychom tak měli přehled o tom, jestli se mezi nimi neskrývá nějaká nebohá duše, která sem zabloudila. A poslední dobou je toho čím dál více a už si s tím opravdu nevíme rádi. Nejraději bych celý blog zbalila a přestěhovala na jinou adresu, ale máme tu opravdu hodně článků a takové velké stěhovaní by opravdu zabralo spoustu času, který na to bohužel nemáme TT////TT ... Zkoušela jsem vyřešit tento problém zavedením moderování komentářů ve starších článcích, ale bohužel i tak dostáváme velkou spoustu spamerských komentářů a nechci komentáře úplně uzavírat, protože i po tak dlouhé době dostáváme ke starším článkům komentáře, hlavně pokud se jedná o anime/manga články a podobně. Pokud by někdo z Vás měl nějaké zkušenosti s tímto problémem nebo třeba nějakou dobrou radu, jak se tohoto zbavit, tak budeme rádi opravdu za jakoukoli pomoc!! TT/////TT

Původně jsme měli v plánu tu vytvořit pár velmi nostalgických odstavců o tom, jaké to bylo dříve, jak moc se tento blog, a my sním, změnil, naše plány do budoucna a podobně. Z mé zkoušenosti si ale myslím, že by z toho nakonec vznikly komentáře plné lítosti a omluv za neaktivitu, kterou to tu trpí posledních několik let. A toho tady bylo podle mě už určitě dost a všichni si dokážete udělat obrázek o tom, jak by takové odstavce vypadaly. Jsem opravdu ráda, že jsme tento blog před více jak šesti lety založili ... nebo spíše, že ho Goshi-sama založil a mě na něj pak pozval jako spolu-admina, což ... je vlastně docela zajímavá věc. Spousta lidí si myslí, že na tomto blogu je jen jeden admin, protože spoluautorských blogů není příliš. Nepomáhá tomu ani fakt, že se na našem a ostatních blogách projevuju nejvíce já, Goshi-sama tak ostatním může připadat jen jako stín, který se tu občas objeví a zase zmizí. Vím, že jsem o tomto už měla hned několik projevů v nejrůznějších článcích, protože lidé velmi často na Goshiho-sama zapomínají a, věřte nebo ne, něco takového mě dokáže docela vytočit.

A to jsem od přírody mírumilovný člověk, ale to je vedlejší, každopádně ... jsem moc ráda za to, že jsem potkala Goshiho-sama a začali jsme spolu vést tento blog. Teď si tak nějak říkám, že tu pořád dokola opakuju to stejné, takže tu toto téma radši ukončím. Šest let je pěkné číslo a jsem zvědává, jak dlouho to tu ještě vydrží. Kvůli těm spamerským komentářům opravdu přemýšlím o tom, že bysme se přestěhovali na novou adresu, třeba vyzkoušeli i jinou doménu, ale nevím, jestli na to opravdu někdy bude čas. O tom všem ale můžu přemýšlet i někdy jindy. Právě teď bych se ráda přesunula na poslední téma tohoto článku, problém ale je ... že vůbec nevím, co to bylo >////< ... Chtěla jsem tu ještě o něčem mluvit, ale buď jsem to zapoměla a nebo mi to téma teď příjde naprosto nepodstatné. Ale nebojte, já si určitě něco najdu, však mě už za ta léta znáte >////< ... Vím, že jsem původně chtěla udělat ještě i přání, jak vždycky dělávám, ale na to už opravdu nebyl čas, možná udělám později, ještě uvídím. Hah, já věděla, že si mám na začátku udělat ten seznam témat. Já to věděla!! Pro teď ale pojďme pokračovat v něčem zajímavějším.

Oh!! Teď když o tom tak přemýšlím, tak ... původně měl tenhle článek vyjít už před měsícem, ale protože nebyl čas, tak jsme se k němu dostali až teď. Před měsícem jsem totiž odjela do Jedovnic na školní praxi, kterou u nás honosně nazývají "Výuka v terénu". Řeknu Vám, větši peklo jen málo kde najdete, byly jsme tam tři týdny (ano, už týden jsem doma) a byla jsem neuvěřitelně šťastná, když jsme se konečně dostali k poslednímu dni. Pokud jde o Jedovnice, hlavně o rybník Olšovec, kolem kterého jsme každý den minimálně stokrát prošli tam a zpátky, tak se mi tam opravdu líbilo. Jedovnice mám ráda, u rybníka jsem jako malé dítě byla snad milionkrát, opravdu krásná krajina a podobně, rozhodně se mě tam z tohohle pohledu líbilo. Ale z pohledu školního ... nah!! Nikdy víc!! Dělat na něčem pět dní vkuse bez spánku, jen aby Vám to pak učitel omlátil o hlavu, není něco čím bych ráda dobrovolně prošla znova. Jsem ráda, že to mám za sebou, i když příští rok se půjde znova. Sice je to každý rok jiná lokalita, ale místo mě rozhodně nevadí, problém leží ve školní části těchto výletů. Možná si pamatujete, ale psala jsem tu článek o tom, jak jsme navštívili rekreační středisko Nesměř, což byla "Vyuka v terénu" minulého roku.

 

     

 

 

Opravdu, lokalita pěkná, ale školní práce příšerné, a to není kvůli tomu, že by mě nebavilo to, co dělám. Nesměř ani nebyla tak strašná, učitelé v pohodě, ale lidé, se kterýma musím ty tři týdny přežít ... oh, o tom radši nemluvit. Jedovnice byly horší o to, že s námi byl učitel, kterého opravdu nemusím, moc si spolu nerozumíme a ani jeden z nás nemá zájem o to si porozumět. ALE!! Nakonec jsem to přežila, v pořádku se vrátila a uzavřenou známku mám, takže už o tom nechci vůbec nic slyšet. Chtěla bych se tu ale podělit o nějaké "pěkné" fotky, opravdu se mi líbila lokalita, kterou jsme měli zpracovat na tachymetrii (nevadí, jestli nevíte, o co jde xD), naprosto užasná louka kolem řeky, překrásné ... jen mě trochu vadí, že jsem si zapoměla foťák a nemohla pořídit žádné kvalitní fotky. Byli jsme ubytovaní v autokempu Olšovec, pěkné místo, prvních pár dní byla na pokojích docela zima, ale pak se to lepšilo a ke konci bylo dokonce už i trochu přetopeno. Měli jsme zařízené snídaně (takové menší švédské stoly) a večeře, zatímco obědy jsme si měli sehnat během dne sami. Bohužel na to vůbec nebyl čas, takže jsem prakticky jedla jenom ráno a večer, nevíte jaké to je pro člověka s mojí legální závislostí na jídle!! >////< ... Ale k večeřím jsme měli samé dobroty - většinou řízky, jednou špagety a poslední den byla rajská!! *////* ... Kdybych to teda měla srhnout, tak to bylo docela dobré, jediné mínus bylo opravdu v nedostatku času, kdy jsme museli táhnout noční. Vím, že si pořád jen stěžuju, taková já prostě jsem, ale ve výsledku se mě tam líbilo, prošli jsme opravdu zajímavé lokality kolem rybníku a spousta částí byla renovována a pěkně opravena. Pokud hledáte místo, kam se vydat na výlet, tak rybník Olšovec rozhodně doporučuju *////*

A ... to by asi tak mohlo být všechno. Už jsme tu mluvili snad o všem, co se za posledních pár měsiců událo. Moc toho není, náš život není tak akční, minimálně můj ne a Goshi-sama se nerad dělí o své osobní zážitky na vykopávkách a podobně. Proto je asi načase tento článek ukončit. Nebo se tu ještě o něčem rozkecám a ke konci nikdy nedojde >////< ... Na konec bych chtěla ještě všem popřát hodně štěstí u maturit a přijímaček, vím, že už značnou část máte za sebou, ale pokud Vám ještě nějaká část zbývá, tak přeji hodně štěstí. Stejně tak přeju všem vysokoškolákům u zkouškového hodně štěstí!! *////*