Watashi no Burogu

Vím, že v tuto dobu tu pravděpodobně moc lidí nebude, ale přesto bych tu ráda tento článek dala. Poslední "vánoční" článek jsem se opravdu rozkecali o docela vážných věcech, které jsou velkou součástí našeho života, a taky bych chtěla tento článek udělat krátký a takový trochu odlehčenější. Mohla bych tento článek zkrátit natolik, že by tu byla jen jedna věta s přáním všeho nejlepšího do nového roku, ale udělat takový krátký článek je podle mě docela nesmyslné, když já vlastně takovou větu můžu přidat pouze do boxu pod záhlavím. Vsadím se, že přání k této každoroční události dostanete hromadu, přesto se k této hromadě chceme přidat. Přece jen, minulý rok jsme se na takováto přání (jak Vánoce tak nový rok) poměrně vykašlali, tak bych to chtěla letos alespoň trochu napravit!! Tento článek bude pravděpodobně mít jen dva nebo tři odstavce, docela nezvyk pro nás, ale nemyslím si, že se tu po minulém článku máme o čem moc rozepsat.

Pro ty z Vás, kteří tomu ještě stále nevěří, je to tak!!

Po dlouhém a velmi náročném (nejvíce psychicky) roce se tu znova zjevujeme jako dva zbloudilí duchové, kteří si čirou náhodou našli cestu zpět k těmto končinám. Musím se přiznat, chtěla jsem tento článek napsat už před dlouhou dobou. Nebo ho minimálně stihnout ještě před Vánoci >////< ... Bohužel se tak nezadařilo a článek, společně s novým kabátkem blogu, se tu objevuje až dnes. Chtěli bychom tu tak trochu shrnout uplynulý rok, co se stalo v mém a Goshiho-sama životě, proč jsme se na blogu od ledna neobjevili, a jak to vypadá s blogem v nejbližší budoucnosti. Pokud tyto témata někoho nezajímají nebo se mu nebudou chtít číst naše proslulé, kilometrové odstavce, určitě se nebudeme zlobit a pochopíme, když tento článek velmi rychle opustíte (nebo ani nekliknete na to dosti nevýrazné tlačítko "Celý článek"). Né každého zajímá, co se děje v životech ostatních nebo třeba jen v těch naších. Navíc si sem jistá, že se na tomto blogu snad už pomalu ani nikdo nevyskytuje (kromě velmi vytrvalých spamů v komentářích). Soudím tak podle postupně klesající návštěvnosti, která mi v číslech každý týden chodí na e-mail. Ale to se ovšem dalo očekávat, když se tu za celý rok vůbec nic nestalo.

Pro ty z Vás, kteří se tedy rozhodnou tento článek právě teď opustit, přejeme Vám všem krásné prožití vánočních svátků a jen to nejlepší do nového roku 2019!! Ať do něj vykročíte tou správnou nohou a stane se z něj mnohem lepší rok, než právě ten uplynulý rok 2018. Doufáme, že Vaše nadílka na Vánoce Vás mile překvapila a dostali jste to, po čem jste toužili ... nebo aspoň dostatečně uspokojivou náhradu!! >////<

Teď už se ale bez dalšího zdržování pojďme vrhnout na tento článek, který možná nakonec bude mnohem delší (nebo překvapivě kratší) než my, a určitě i Vy všichni, očekáváme. Doufáme, že tímto článek zodpovíme většinu Vašich nevyřčených otázek ... a pokud i po tomto článku stále bude mít nějaké nezodpovězené otázky, nebojte se v komentářích na cokoliv zeptat a otázky dodatečně zodpovíme!! Víme, že tu ani zdaleka není tolik lidí, kolik tu bývalo v dobách, kdy tento blog žil blahem a aktivitou v plném proudu. Přesto se tu ale pár lidí stále občas otočí, a tento článek je směřován hlavně pro tuhle hrstku odvážlivců, kteří i po roce zamíří do těchto pustých končin.

Jak je to dlouho, co jsem takhle naposled někoho pozdravila?? Jak je to dlouho, co jsme naposledy vytvářeli vykecávací článek?? A jak je to dlouho, co jsme vůbec nějaký článek napsali?! Nebudete tomu věřit, ale úplně tady na to pěkně sprostě a z vysoka kašleme. Pravděpodobně tomu ani nepotřebujete věřit, protože je to bohužel velmi krutá realita. Původně jsem měla v plánu tu napsat aspoň deset omluvných odstavců, dalších pět s výmluvama a aspoň dva s tučnou dávkou nostalgie. Nakonec z toho ale sešlo. Můžete za to poděkovat Goshimu-sama, který na Vás všechny myslí a nechce, abyste se tu unudili k smrti, nedej bože ztratili chuť na náš blog vůbec ještě někdy zabloudit >////< ... Na druhou stranu by se ale hodilo tu aspoň pár řádků o těchto tématech prohodit, jen tak čistě ze slušnosti. Proto se oba dva moc omlouváme za naši neaktivitu, ale ačkoliv jsem doufala, že se začátkem nového školního roku najdu spoustu volného času, který se mi přes prázdniny nedostával, bohužel je to teď s mým volným časem ještě mnohem horší. Nevím, jestli je to tím, že jsem posledním rokem na vysoké a nebo jestli si prostě jen nedokážu správně rozložit čas tak, abych v něm nějaké místo uvolnila. Goshi-sama je zase až po uši zahrabaný ve svých historických knihách o ... historii a nemá čas na přítomnost. Proto se to tu pravděpodobně ještě nějakou dobu bohužel nerozjede na plné obrátky, jak tomu kdysi bývalo. Až dokončím školu, tak opravdu doufám, že budu mít více času, ale silně o tom pochybuju.

 

Nebudete tomu věřit, ale opravdu jsme se dostali k napsání dalšího článku!! Bohužel to ale nebude nic zajímavého, jen oznámení nového vzhledu blogu (jako kdybyste si toho nemohli všimnout i bez upozornění, nemám pravdu?? xD) a pár odstavců plných nesmyslů. Ostatně jako vždycky, článek o ničem, který se táhne dvě hodiny. Jinak by jsme to přece nebyli my >////< ... Věřím, že to spoustě lidí leze na nervy, spousta lidí to s přehledem ignoruje a ta nejmenší menšina si to možná občas i užívá. Jen si představte, že z toho necelého tisíce lidí, kteří náš blog týdně navštíví, se objeví jeden komentář, když máme obrovské štěstí. Není to zajímavé?? Člověk pak může vidět, že všechny ty tzv. návštěvy jsou tu vlastně jen kvůli tomu, že máme v nadpisu nějakého článku zrovna slovo (s největší pravděpodobností název anime), které čirou náhodou tohle množství lidí vyhledává. Snadno se to také dá vidět, když čirou náhodou najedu na úvodní stránku blog.cz a zjistím, že nejčtenějšími články ten den jsou anime články minimálně dva roky staré. Co se tím vlastně snažím naznačit?? Když to všechno podtrhnu a sečtu, tak náš blog má průměrnou týdenní návštěvnost maximálně tří lidí, které opravdu zajímá, co se na tomto blogu děje. Možná i to je přehnaně velké číslo.

 

Myslím, že by bylo lepší začít znova. Nějak se nám povedlo dostat do vod, které jsou ještě méně zajímavé, naž naše klasické vykecávání. Abych Vás tak nějak uvedla do obrazu a seznámila s obsahem dnešního článku. Pro začátek bych chtěla zhodnotit náš nový vzhled blogu, najít klady a zápory ... a samozřejmě nezapomenout na tučnou kritiku. Pak jsem měla v plánu se pochlubit s mým novým koníčkem, ale odvaha mě pomalu opouští a jsem si jistá, že než na to dojde řada, tak už tu nebude. A na závěr ... cokoliv, co nás napadne. Tak jako vždycky tohle bude mix všech možných pocitů, nálad, témat a barev. Rozhodně se máte na co těšit, pokud Vás naše ztřeštěné články baví a ještě neomrzely *////*

Nebudete tomu věřit, ale po nějaké době jsme se zase rozhodli napsat nový článek!! Pro začátek se chceme omluvit, jsem si jistá, že všichni určitě víte, jak tahle část na našem blogu chodí. Nejen, že tu musím napsat několik odstavců o tom, jak moc nám je líto, že to tu tak stojí, že naše aktivita je hluboko pod bodem mrazu, a že tady vlastně na všechno úplně kašleme. Taky se tu určitě musí objevit značný počet odstavců s omluvami za výše zmíněné neodstatky a problémy!! Ale na druhou stranu si tak nějak nejsem jistá, jestli je to vůbec to, co tu všichni chcete slyšet TT////TT ... Chci říct, konečně jsme se rozhodli napsat článek (nebo spíše, konečně máme oba dva dost času na to napsat nějaký článek) a příjde mi tak trochu ... zbytečné ... ne, to není ono ... nezáživné ... nah, to taky ne ... jak je to slovo?! ... >////<

Teda, abyste si nedělali zbytečné naděje, rozhodli jsme se napsat nějaký článek. Pro začátek. Strašně nám to chybělo. A to ještě neuběhla ani zas tak dlouhá doba našeho posledního článku. Ale vážně. Chtěli bysme se zase jednou vykecat. Nebo spíš. Užírá nás svědomí. Minimálně mě ano TT////TT