Ahojky lidi !!!! :D

Konečně vám se přináším další díl FFN :D

Moc doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit, i když je to teď celkem nudný a mě to psaní zrovna dvakrát nejde :D

Tak vám přeji příjemné počteníčko :D

+++

"Takže, vypadáto, že Kamaru mu to vyřídí," říkala si Gamiko sama pro sebe, když byla zrovna v nemocnici a ošetřovala zraněného kluka co si při hře v lese zlomil nohu.

"Tak a je to," usmála se na kluka .

"Děkuju," poděkoval kluk. Poté Gamiko odešla do jiného pokoje, když v tom potkala na chodbě Kibu s Kamaru v náruči.

"Co se stalo Kibo?" vyptávala se Gamiko, ale když uviděla Kamaru na nic se neptala a odvedla ho na jeden volný pokoj.

"Kamaru si spletla cestu," řekl nervózně Kiba.

"A kvůli tomu se ji stalo tohle?" řekla přísně Gamiko a ukázala na Kamařinu nohu.

"O nohu se nestarej ta bude v pohodě, ale ona v sobě nemá jedinou kapku chakry," vyhrkl ze sebe Kiba.

"Cože?" zděsila se Gamiko a pomocí svých lékařských technik ji prozkoumala "No fakt, to musím jít urychleně za Tsunade-sama," řekla Gamiko a rozběhla se za Hokage. Mezitím ji nějaká jiná sestrička začala pomalu léčit nohu.

+++

"Hokage-sama!" vtrhla do dveří Gamiko.

"Co se děje?" zeptala se Tsunade s nezájmem v hlase.

"Tsunade-sama, právě k nám do nemocnice přišla Kamaru a nemá v sobě jedinou kapku chakry," obeznámila Gamiko Tsunade se situací-

"Cože? To není možné," zvedla se hned Tsunade a vydala se společně s Gamikou do nemocnice.

"Ukaž já se podívám," řekla Tsunade, když vešli do pokoje "Je to pravda!"

"Jak se to stalo ?" obrátila se na Kibu.

"No, byli jsme v lese a Kamaru zaběhla někam do zakázané oblasti, ale ceduli si nevšimla, kde byli pasti. Já ji nešel až když bojovala s loutkami a chtěl jsem ji pomoct, ale začala používat nějakou techniku co prý vynalezla a to mě zastavilo nemohl jsem se hýbat jako bych byl v nějakým paralizuicím jutsu nebo genjustu a hýbat jsem se mohl, až když přestala to jutsu používat a od té doby je v bezvědomí," řekl ve stručnosti Kiba.

"Dobře, říkáš jutsu, které vynalezla?" zeptala se projistotu Tsunade.

"To říkala Kamaru," odpověděl ji Kiba.

"Dobře, odvezte ji na sál, za chvíli za vámi přijdu," rozkázala Tsunade.

"Kibo, pojď semnou."

"Hai," ozvalo se a všichni se rozešli do místností.

"Ukaž mi ruce," řekla Tsunade a přitom přivolala do svých rukou čakru.

"Necítíš se silnější?" zeptala se ho a přitom položila svoje ruce na jeho.

"No, přijde mi, že má víc chakry, ale-" a pak mu to došlo "Vy myslíte, že Kamařinu chakru mám teď já?"

"Jo. Kdy jsi přišel na to, že Kamaru přišla o svoji chakru?"

"No zrovna jsem se nemohl hýbat a vycítil jsem, že její chakra zmizela," odpověděl Kiba.

"A potom se stalo co?" vyzvídala Tsunade dál.

"Vyvolala trochu chakry do ruky a na rameni se ji objevilo něco jako pečeť, Kamaru poslala zbytek chakry do ni a pak zase zmizela. A pak říkala nějaký fáze jutsu" řekl Kiba

"Fáze? Jaký Fáze?"

"No něco jako "první fáze zbavení chakry, druhá fáze získat rychlost a třetí fáze útok" a pak velikou rychlostí asi padesát loutek zničila během minuty a pak si to na mířila přímo do stromu a tak se zastavila a upadla do bezvědomí."

"Teď půjdeš se mnou, zkusíme vrátit aspoň trochu chakry Kamaru, jinak by už nemusela chakru vůbec mít," řekla Tsunade a šli na sál.

"Takže, už jakž takž víme co se stalo, část Kamařiny chakry se přenesla na Kibu a mi ji musíme dostat zpátky," řekla Tsunade a všichni začali.

Netrvalo to dlouho a bylo hotovo. Zrovna, když Kamaru odváželi na pokoj, potkali Gamiko, která zrovna odcházela od nějakého pacienta.

"Tak co, jak to šlo?" zeptala se Gamiko Tsunade.

"Šlo to dobře, Kamaru bude v pořádku," usmála se na ni Tsunade.

"A co je s Kibou?"

"No přišli jsme na to, že Kamařina chakra přešla Kibu."

"Ale jak je to možný, vždyť chakra si nemůže jen tak skákat po lidech?"

"No vypadáto, že to způsobilo Kamařino nové jutsu."

"Takže by ho už neměla používat."

"Přesně," a tím jejich rozhovor končil.

"Ach jo Kamaru, co ty ještě nevymyslíš," povzdechla si Gamiko a pak odešla za ni do pokoje.

"Hlídej je tu a až se Kamaru probudí, dej mi vědět," dala rozkaz Gamice a poté odešla.

"Ach jo, a co mám teď dělat?" povzdychla si Gamiko a sedla si na židli vedle postele.

Uběhli asi dva dny, když se Kiba probudil a první čeho si všimnul byla Kamaru jak spí.

"Ona se ještě neprobudila?" zeptal se, když zpozoroval Gamiko.

"Ne, ještě pořád spí," odpověděla mu "A jak je tobě?" zeptala se ho.

"Mě je dobře," Usmál se na ni "Ale víc mě zajímá jak jí."

"No, měla by být v pořádku, ale bude potřebovat nějaký ten týden odpočívat a moc se nepřepínat," oznámila mu Gamiko.

"A ty si myslíš, že ju někdo uhlídá?" zavtipkoval Kiba. Moc dobře věděl, že se to zrovna teď nehodí a nemohl si pomoct.

"Myslím, že bys to mohl zvládnout," usmála se na něj.

"Já? Proč já?"

"A kdo jinej? Já musím být v Nemocnici, nemám čas starat se o Kamaru."

"A co třeba…" hluboce se zamyslel "Eh, nic mě nenapadá, nebo počkej vždyť má rodinu, ne?"

"No máš pravdu, ale teď si mi vnuknul do hlavy další starost. No c,o nějak se to vyřeší až se probudí, potom si může vybrat sama," usmála se Gamiko a pak odešla z pokoje.

"No to je úžasný," řekl si sám pro sebe Kiba.

Uběhli tak další dva dny a Kamaru konečně otevřela oči. První co spatřila a nad čím přemýšlela byl bílí strop nemocničního pokoje.

"Kde sem?" řekla a začala se rozhlížet jak nejvíc to šlo. Chtěla si i sednout, ale pak ji zaboleli žebra. Tak si zase lehla.

"Jsi v nemocnici," ozval se hlas jí velmi známí a pak ucítila jak ji někdo objímá.

"Kibo?" řekla opatrně.

"Co je?" řekl, ale pořád ji nechtěl pustit.

"A jsme u toho zase, mohl bys mě pustit. Dost to totiž bolí," odpověděla mu klidem.

"Jo, promiň. Jen jsem rád, že ses konečně probudila," usmál se na ni.

"A .." radši nic neříkala.

"Co a?" zeptal se ji Kiba.

"Ale nic," odpověděla s pokrčením ramen. Nejdřív se chtěla zeptat co se stalo, ale v mžiku si všechno uvědomila.

"Tak dobře, já teda zavolám Gamiko," zvedl se ze židle a přešel ke dveřím, které otevřel a hned po té zmizel za nimi.

"Ach jo, co jsem to zase provedla. To teda budu mít doma pěknej průšvih," bědovala Kamaru "Co mu asi tak řeknu: Nic se nestalo, jen jsem použila pečeť a teď nemám skoro žádnou chakru a k té zdi, já ji nerozbila jen jsem na ni hodila Sakuru. No to je super."

Náhle se ozvalo otevírání dveří. Kamaru si hned sedla, ani raději nevnímala bolest. Když v tom do dveří přišli Kiba A Gamiko.

"Fuj, to jsem se lekla, takhle mě neděste," řekla s oddychnutím Kamaru, už si myslela, že je to její otec.

"Tak promiň," omluvila se Gamiko "Tak co, už je ti líp?"

"Jo jasně, tak dobře, že už můžu jít pryč," řekla s úsměvem a postavila se na nohy, náhle však zbystřila, že má cosi těžkého na noze tak spadla zpátky na postel.

"Co to sakra je?" začala si stěžovat "Jak mám s tímhle chodit?"

"To je prosím sádra," zasmála se Gamiko.

"Haha moc vtipný a to mám jako skákat po jedný noze?"

"Ne, támhle máš berle," ukázala Gamiko ke stolku, o který byly opřený dvě berle.

"Naníí? To si ze mě děláš srandu?" začala Kamaru histerčit.

"Ježiš nech toho, děláš jako kdyby si sádru nikdy neměla," konstatovala Kamařino hypnotizovací koukání na sádru.

"Taky, že ne. Je to takový divný!" zamumlala Kamaru.

"Ach jo, ty jsi bez nadějný případ," říkala si Gamiko sama pro sebe.

"Fajn změníme téma," začala Kamaru "Si myslíš, že mě udržíš v posteli?" zasmála se Kamaru.

"Já ne, ale Kiba určitě jo," usmála se na ni a pak se podívala na Kibu.

"Nani? A proč zrovna on?" zeptala se Kamaru.

"A kdo jinej? A od kdy říkáš Nani?" zeptala se ji Gamiko.

"To mám od Naruta," usmála se na ni " a co třeba ty?

"Moc dobře víš, že mám hodně práce tady v nemocnici."

"No právě, tak mě nebudeš schopná hlídat, vždyť vo to de," řekla naštvaně Kamaru a lehla si na polštář.

"Hej, já s tím přece nesouhlasil," ozval se Kiba

"No vidíš," řekla Kamaru, která se s nadějí posadila.

"Myslím, že už jsme o tom mluvili, kdo jinej by ji uhlídal?" zeptala se ho Gamiko s pozvednutým obočím.

"No, vždyť má rodinu," řekl Kiba "může ju hlídat někdo od nich."

V Kamaru nejednou hrklo. Úplně celá z tuhla a začala se trochu třást, hned se ,ale vzpamatovala a dál poslouchala rozhovor.

"Víš" řekla Gamiko, když si všimla Kamařiné reakce "s jejíma rodičem, respektivě s jejím tátou, je to trochu těší. Pokud je Kamaru raněná nedokáže se vyhnout nějakému útoku, nebo třeba i facce, tak zůstává u mě," osvětlila mu to Gamiko.

"A proč?" ptal se zvědavě Kiba.

"Její otec není normální," řekla mu narovinu.

"Jak "není normální"?" zeptal se ji Kiba.

"Hele, teď na to není čas, prostě bude u tebe a ty jí budeš hlídat," řekla rázně Gamiko.

"Tak počkej, to já radši zůstanu tady," řekla Kamaru.

"Tak fajn, ale já tě tady zamču a nikam nepůjdeš, když tu nebudu," usmála se nani.

"Ne, jenom to ne," vykřikla najednou " jenom mě tady nezamykej," začala ji prosit.

"Tak to půjdeš za Kibou," řekla Gamiko.

"Tak fajn,"zamručela Kamaru. Gamiko si jen spokojeně přikyvovala hlavou.

"Tak, když už je ti líp, tak hned zítra bys mohla jít," oznámila Gamiko a pak urychleně zmizela, jinak by schytala ránu polštářem.

"No to je suprový,"řekla si Kamaru.

"A co proti mně máš?" zeptal se ji se zájmem Kiba.

"Proti tobě nic, ale proti tomu jak se mě budeš na všechno vyptávat,"odpověděla mu.

"Aha, tak na otázky se těš!"

"A ty se těš na odpovědi typu: nevim," řekla Kamaru a lehla si.

"Však já to z tebe dostanu, mám to celkem dost času."

"Nemáš, ty totiž budeš dostávat mise," vyplázla na něj jazyk.

"No uvidíme," a potom už bylo ticho.

+++

"Tsunade-sama?"

"Ano Shizune?" odpověděla ji Tsunade a zvedla hlavu od papírů Kamařiny operace.

"Co myslíte, že způsobilo to co se stalo Kamaru?" zeptala se ji.

"No, nejspíš za to může jutsu o kterém se zmiňoval Kiba a taký její prokletá pečeť," odpověděla ji Tsunade

"Aha, ale nemyslíte, že je to divné jutsu, když odebírá chakru?"

"Ne, to si nemyslím. Kdysi, když se rozdělil klan Inuzuka na dva, tak v klanu Izuka byl velmi silný vůdce, ten toto jutsu ovládal. Kamaru se oněm musela nějak dozvědět a pak se ho naučit," řekla Tsunade "Ale kde se o něm dozvěděla? Pokud vím tak třetí dal rozkaz, zničit všechno co ho jen připomínalo."

"Tak jak je tedy možné, že jutsu umí?" začali přemýšlet obě dvě, pak však Shizune přišla na něco na co by ostatní určitě nepřišli.

"Co takhle se ji jít zeptat?" pronesla svůj nápad nahlas.

"No, to je skvělí nápad," tvářila se Tsunade nadšeně, najednou se její pohled změnil "A co když nám to nebude chtít říct?" zeptala se ji a potají si říkala, že to byl ten nejtrapnější nápad.

"A není to jedno," řekla Shizune a pak zmizela za dveřmi.

"Ale, má pravdu, zeptat se ji, to bude to nejlepší řešení," řekla si pro sebe a pak pomalu odešla směr Nemocnice.

odkaz na 7 díl <-- :D --> odkaz na 9 díl - ještě není :D

^Kamaru^