Prvně se zeptám, jak Vám šel začátek školního roku?? Já mám první dny vždy nejradši, protože i když se začínáme učit hned od prvního dne, tak stále nejsou žádné písemky, což je jedna z nejlepších věcí. Na druhou stranu, nikdy není příjemné, když začíná škola a povinnosti po tom, co jste si třeba celé prázdniny užívali volno. Ale jednou to bohužel přijít muselo. Nedávno jsme slibovali, že jakmile se Goshi-sama vrátí (Yay!! *////*), tak napíšeme pár zajimavých článků a s čím lepším by jsme mohli začít, než s tolik oblíbenými Japonskými staršidelnými příběhy a legendami?? ... Je to už hodně dlouho, co jsme vydali nějaký článek na pokračování (a to nemluvím i o obyčejných článcích) a protože je na internetu ještě velká spousta těchto hrůzostrašných a občas i vtipných příběhů a legend, o kterých jsme tu ještě nemluvili. Na mém seznamu jich je více jak dvacet a to určitě nejsou všechny, které tam venku pořád kolují. Dneska jsme si pro Vás připravili pár zajímavých legend a příběhů, které Vám zaručeně naženou strach nebo aspoň husí kůži. I když, jak mě všichni znáte, tak určitě jen strašně přeháním a celý článek bude velmi nezajímavý a nudný. To ale záleží na Vašem posouzení >////<

Protože je to už nějaká doba, co jsme psáli tento typ článků, tak to pravděpodobně bude ze začátku vypadat docela krkolomě, ale kdo se dostane přes začátek, tak by měl být schopný přečíst i celý článek. Abychom vytvořili nějaké napětí, tak začneme od těch méně strašidelných, po ty nejvíce strašidelné (pro tento článek), ovšem ... škála děsivosti bude vytvořena na moji míru, takže moje "strašidelné" může být Vaše "nudné". Také jsme ty nejlepší příběhy a legendy už vyčerpali v prvních ... dvou článcích a pro ostatní je velmi těžké se jim vyrovnat. Ale přesto se snažíme psát nejpoutavěji a nejstrašidelněji, jak jen je v našich silách. Samozřejmě také s menším vtipem, jelikož nic se nemá přehánět. Nevím přesně kolik tu bude příběhů, velmi často bojujeme s maximálním počtem znaků, u každého příběhu je potřeba napsat jiné množství informací (a vtipů), takže se to nedá velmi odhadnout. Ale doufám, že sem dokážeme nacpat aspoň čtyři příběhy, když né pět >////< ... Teď už ale dost kecání a pojďme raději konečně na tolik očekávané pokračování Japonských městských legend!! *////*

Jako první tu mám jeden né zrovna strašidelný příběh či cokoli jiného, je to spíš jen taková nevysvětlitelná legenda, která se nese už několik stovek let, stejně tak jako velká tragedie. Shirokiya je obchodní dům v Tokyu, Japonsku, který má osm nadzemních a dvě podzemní patra. 16. Prosince roku 1932 zde vypukl obrovský požár a zachvátil tak čtvrté až osmé patro, po jeho uhašení bylo 67 lidí zraněno a 14 lidí nalezeno mrtvých. V tu dobu byl v obchodě vánoční výprodej, takže byl celý v obležení vánočních ozdob, přičemž jedna ze žárovek na Vánočním stromě zajiskřila a způsobila tak požár chvíli před samotným otevřením domu. Díky dekoracím se tak oheň šířil velmi rychle a kvůli nedostatečné délce žebříku hasičů museli zaměstnanci najít jinou možnost úniku. Někteří dokázali uniknout díky záchraným provazům, jenž vytvořili z oblečení či závěsů, někteří z nich se však nedokázali udržet a zemřeli při pádu. Některé prodavačky byly nuceny vylézt až na střechu, podle některých záznamů však na střeše uhořeli, jelikož odmítali seskočit dolů, do záchraných sítí hasičů. Měli na sobě totiž tradičně oblečené Kimono, pod kterým se dříve nenosilo spodní prádlo. Ženy tak nechtěli skočit, jelikož by díky pádu a silnému větru mohly být odhaleny jejich intimní partie a byly by tak zostuzeny.

Tento příběh však není tak docela pravdou, jelikož se nikomu nechce věřit, že by ženy volily smrt před něčím tak triviálním, jako odhalené "soukromí". Díky tomuto příběhu se však věří, že požár v tomto obchodním domě byl hlavním důvodem změny módy, do které se přidal západ a začalo se tak nosit spodní prádlo i pod Kimonem, aby nedošlo k podobným tragédiím. Když se nad tím zamyslíme ještě jinak, tak Kimona jsou velmi dobře zajištěná, aby se právě takovým věcem, jako je odhalení intimních partií zabránilo. Další zajímavou poznámkou by mohl být fakt, že muži a ženy se nazí setkávali v horkých pramenech už po mnoha let, takže teorii o náhlém pocitu stydu a podobně jsou velmi nepravděpodobné. Přesto se však našly záznámy a dokumenty s tímto tématem. Pro mě je to z mé strany velmi záhadné a podezřelé, určitě se tam muselo stát něco mnohem více závažného.

Každopádně, tohle není nijak strašidelný příběh, spíš jen taková velmi zvláštní legenda o změně módy. Dala jsem to sem jen proto, že mě to přišlo docela zajímavé a chtěla bych také znát Váš názor. Jak by jste se vy zachovali?? Vím, že tohle má být článek o strašidelných věcech a já tu místo toho dávám lekci japonské historie, ale zaujalo mě to natolik, že jsem to sem prostě musela dát. Další už jsou opravdové legendy a příběhy, které nahánějí hrůzu. Doufám, že jsem Vás tímhle příběhem neodradila a stále pokračujete ve čtení *////*

Betobeto-san, nebo-li "The Footsteps Yokai", je neviditelný duch. Nemá žádnou podobu, ale obrazy a příběhy jej vykreslují jako velkou kouli s obrovským úsměvem a párem dřevěných sandálů. Jeho jméno pravděpodobně vzniklo na základě zvuku, který vydávají dřevěné sadnále, dopadající na tvrdou dlažbu na cestách - beto, beto. Setkat se s tímto duchem je možné pouze v noci, když osamotě jdete po ulici. I když je Betobeto-san neškodný, stále je jeho přítomnost velmi zneklidňující. Když potká člověka, začne jej následovat, sesychronizuje své kroky s jeho a vytváří tak nepříjemný pocit, který člověk mívá, když bývá sledován. S každým další krokem se dostává blíže a blíže a pronásleduje člověka kamkoli jde. Setkání s ním tak může být velmi traumatizující. Jakmile si však někdo všimne, že bývá pronásledován tímto neškodným duchem, vše co musí udělat je ustoupit na stranu a říci "Až po tobě, Betobeto-san" nebo "Betobeto-san, jdi první". Duch tak přestane člověka pronásledovat a vydá se svou vlastní cestou, čímž zvuk kroků zmizí a člověk může pokračovat v klidu a tichu dále.

Jako první dal podobu tomuto duchu Mizuki Shigeru, mangaka, který je nejvíce znám pro svou manga serii GeGeGe no Kitaro. Ten dal Betobeto-san velký, přátelský úsměv, čímž se stal velmi populárním mezi dětmy a dívkami, které si myslí, že je roztomilý. Byla vytvořena také socha v podobě tohoto ducha, turisté nechávají v jeho ústech mince pro štěstí a fotí se sním, zkoušejíc jeho obrovský úsměv. I přes jeho neškodnost jsem ovšem našla jeden příběh, který popisuje, co se stane, pokud Betobeto-san nepříjme žádost.

Zpracování:

Kromě již zmíněné mangy GeGeGe no Kitaro, která je založení na nejrůznějších yokai, se tento duch také nachází například v autobiografickém filmu ženy samotného Mizuki Shigeru, GeGeGe no Nyobo.

Nemůžu si pomoct, ale jsem strašně ráda, že se mi povedlo na tohoto ducha narazit. Vždycky se mi daří najít jen ty hodně strašidelné, divné nebo nezajímavé, ale tento je pravým opakem. I když je tu pořád ten zvláštní pocit, být pronásledován něčím, co ani nemůžete vidět, musí být velmi zneklidňující, přesto je tohle snad jedinej duch, kterého bych si mohla i oblíbit. Už jen kvůli tomu, že vážně vypadá roztomile *////*

Oshiroibaba nebo také "The Face Powder Hag" je stařena, která se objevuje v zimním období při měsícem zalitých nocích. Prochází sněhem, na hlavě nosí obrovský klobouk, který je věčně zasněžený a v rukou nese kouzelný bílý pudr. Nebo také saké, ale o tom později. Ačkoli příběhy okolo ní si nejsou moc podobné, její vzhled se nikdy nemění. Vždy vypadá jako stařena, jejíž záda jsou shrbená věkem, opírá se o bambusovou hůl a na jejím vrasčítém obličeji je vrstva bílého pudru. Má na sobě staré, otrhané kimono a říká se, že za sebou táhne i zrcadlo. To však nikdy nebylo viděno a žádný příběh se o něm nezmiňuje, jen je tak popsána v některých textech. Zjevuje se krásným dívkám, kterým nabízí svůj kouzelný pudr, jenž je může udělat ještě krásnějšími. Naivní dívky si pudr ihned dají na obličej, který je začne neuvěřitelně pálit. Jejich kůže se začne pomalu a bolestivě loupat a za nedlouho ji následují i pomalu hnijící kusy masa, které odpadávají, nechávajíc za sebou jen čistou lebku. Oshiroibaba si pak bere jejich kůži a maso pro své vlastní účely, které bohužel nejsou známé. Existují však i jiné příběhy, které se docela liší od tohoto.

Oshiroibaba, která se objevuje v yokai kolekci "Konjaku Hyakki Shuui" umělce Toriyami Sekiena, je vlastně služebníkem Bohyně karmínové kosmetiky zvané Shifun Senjo. Tato Oshiroibaba se objevuje pouze dvánáctý měsíc o měsícem zalitých nocích. Nikde jinde kromě této kolekce však tuto legendu o Bohyni kosmetiky nenajdete, proto není moc známá a už vůbec né věrohodná. Jiná legenda vypráví o stařeně, která příchází během silných sněhových bouří a přináší horké saké těm, kteří jej potřebují. Dalším zajímavou legendou je příběh o záchraně mnichů z chrámu, kteří byli na pokraji vyhladovění.

Zpracování:

Našla jsem ji jen v serii tří filmů Yokai Monsters: One Hundred Monsters. Není moc populární, dá se najít jen pár knižních publikací a většina z nich jsou jen kolekce, obsahující příběhy či obrazy yokai.

Upřímě, tahle legenda o Oshiraibaba je velmi zvláštní, docela neznámá a hlavně snad nejméně uvěřitelná ze všech, které jsem kdy viděla. Hlavně kvůli rozmanitosti příběhů, ve který se pokaždé chová naprosto jinak. Řekla bych, že tohle bude ta nezvláštnější legenda, kterou tu dneska představíme xD

Hone Onna, neboli také Bone Woman či Kostlivá žena, pokud to chcete česky, je velmi známé yokai. Je tu spousta yokai, která tropí lidem neplechu, živí se jimi, zabíjí je jen tak pro zábavu, ze žalu či z nenávisti, Hone Onna je však docela jiná. Není pomstychtivou bytostí, vytvořenou ze žárlivosti či žášti, místo toho v ní přežívá nesmrtelná láska, která překonala hranici mrtvých. Tato yokai vzniká z žen, které stále nesmírně milují své muže, milence (ženy či milenky) a toto láska je přivádí zpět k životu. Jejich zjevení je přesně takové, jaké měli ve svém období rozkvětu, krásné, mladé dívky, které dokáží okouzlit srdce každého, kdo se na ně podívá. O své smrti či přeměně na yokai ovšem nevědí, v jejich vědomí jsou stále živé. Každou noc opouští svůj hrob a navštěvují dům svého milého. Při jejich prvním setkání po jejích smrti jsou všichni v šoku, ale jejich nesmírná krása a radost ze znovushledání všechny oslepí, takže nikdo neprokoukne jejich pravou podobu. Tu můžou odhalit jen ti, kteří nejsou zaslepení láskou nebo silně věřící. Hone Onna tak navštěvuje svého milého každou noc, kdy mu vysává jeho životní sílu a ráno se vrací zpět do svého hrobu, což může bez přerušení trvat i několik týdnů. Milenec tak ztrácí své zdraví, je velmi často nemocen a po nějaké době umírá v jejím kostlivém objetí.

Ve většině případech však přítel či sluha jejího milence uvidí skrz její iluzi a upozorní na její pravou podobu. I když může její milenec být znechucen pravdou, žena jej přesto stále navštěvuje, jelikož si neuvědomuje svůj stav. V takovém případě bývá dům většinou chráněn modlitbami, magickými kouzly či talismany proti vstupu duchů, ale ty platí jen pokud si to majitel domu přeje. Čím déle se tělo mrtvé ženy rozkládá, tím se její okouzlující půvab stupňuje a časem se jí tak povede svést svého bývalého milence, který ji ještě naposledy pustí do svého domu a obětuje tak svůj život ženě, kterou miloval. Občas se také vyskytuje trochu více násilný způsob, jak zabijí své oběti a to tím, že drží jejich ruce tak dlouho, dokud se z nich nestanou kostlivci.

Zpracování:

Příběhy o ní byly zfilmovány hned v několika podobách. Asi nejznámější je příběh Botan Doro (The Peony Lantern, Lucerna z pivoněk), romantický a horový, který byl hned několikrát natočen. Existuje také v podobách loutkových divadel či jako hra v různých kabaretech. Existují také knižní podoby. Celkově tu mám tři příběhy, které se od sebe tak trochu liší a jsou velmi zajímavé. Stojí za náš nekvalitní překlad a shrnutí. Co se týče anime, tak nejznámější je snad Hone Onna z Jigoku Shoujo.

Další zajímavou legendou je příběh o mladém studentovi Saburo, který se zamiluje do okouzlující ženy jménem Otsuyu, dcery nejlepšího přítele jeho otce. Tajně se setkávají a slibují si svatbu, ale Saburo onemocní a dlouhou dobu se spolu nemůžou setkat. Když se však uzdraví a jde konečně navštívit svou milovanou, dozví se o její smrti. Při modlitbě během festivalu Obon se setkává s dvěmi ženami, které připomínají Otsuyu a její služebnou. Později je tak odhalena pravda o nesouhlasu tety Otsuyu s jejich svatbou, která rozšířila zvěsti o smrti Otsuyu a Sabura, aby se spolu nemohli znovu setkat. Po svém shledání se začali zase tajně vídat. Otsuyu každou noc navštěvovala Sabura spolu se svou služebnou, která nesla lucernu z pivoněk. Jednu noc však zvědavý sluha nakoukl do pokoje Sabura, kterého uviděl v posteli s rozkladajícím se kostlivcem, zatímco další kostlivec seděl u vchodových dvěří s lucernou v rukách. Všechno nahlásil místnímu knězi, který nalezl hroby Otsuyu a její služebné, čímž přesvědčil Sabura o kruté pravdě. Na jeho dům jsou pak položena ochraná kouzla a Otsuyu není dovoleno do domu vstoupit, i když na něj každou noc z venku volá a slovy dokazuje svou lásku. Zdraví Sabura se však začne zhoršovat, když jeho srdce touží po Otsuyu, a tak, ze strachu o jeho život, jsou zrušena kouzla a Saburo se tak může zase jednou setkat s Otsuyu. Ráno je nalezno jeho mrtvé tělo v objetí kostlivce Otsuyu a jeho tvář září blahem.

Na yokai Hone Onna byla vytvořena spousta příběhů, romnatické, s tragickým koncem a hororovými prvky. Pokud Vás tohle téma láká (které obsahuje také sex s mrtvými), tak filmy Botan Doro mají opravdu vysoké hodnocení, například Kaidan Botan-doro nebo Seidan Botan-doro. Ovšem, jak už jsem se zmiňovala, existuje mnohem více zpracování tohoto tématu.

Bakeneko, také nazývána Demon Cat, Monster Cat, Ghost Cat či Transfoming Cat, je přesně to, co by jste čekali - Démoní kočka. Kočky můžete najít naprosto všude, v domech jako mazlíčky, na poli jako pomocníky s hubením havěti nebo třeba zatoulané kočky v ulicích měst. Lidé v Japonsku však věří, že když se kočka dožije určitého věku a nabere určitou váhu, začnou se jí vyvíjet nadpřirozené schopnosti a přemění se na yokai. Nejvíce se diskutuje o věku třinácti let a okolo čtyř kilogramů, ale není to pravidlem, stejně tak je řečeno, že se přemění díky požití velkého množství oleje z lamp. Ze začátku vypadají stejně jako obyčejné kočky, s dalšími roky jejich síly však rostou, začínají se učit chodit na zadních a dokonce mluví i lidskou řečí. Můžou tak dosáhnout velikosti dospělého člověka, což už může být docela nápadné, proto mají také úžasné schopnosti přeměny, čímž se velmi často přeměňují na menší kočky nebo také berou podobu člověka, často jejich vlastního majitele.

Říká se, že během jejich proměny se rády oblékají jako lidé, omotají si ručník kolem hlavy a vesele tancují a skákají kolem. Bakeneko dokáží sníst věci, které jsou mnohem větší než ony samy, dokonce jsou imuní i proti jedovatým věcem. Některé z nich dokonce sní či zabijí své vlastní majitele a pokračuji v životě v jejich přestrojení, když však své majitelé nezabijí, tak na ně sesílají neštěstí a kletby. Tito yokai dokáží vyvolat ohnivé koule díky jejich ocasům, které fungují jako pochodně, velmi často se jim tak podaří náhodou podpálit dům či dva. Některé z nich dokonce mají i schopnosti ovládat mrtvé a využívat je jako loutky pro jejich vlastní potěší či ke spáchání nějakého zločinu. Celkově tak pro domácnost nenesou nic dobrého. Podle příběhů se Bakeneko stávají z koček, které mají jedinečně dlouhé ocasy, aby se jejich přeměně předešlo, tak se jejich ocasy zkracovaly už v jejich mladém věku.

Existují však i další kočičí démoni, kterými jsou Nekomata (The split-tail Cat). Jejich hlavní rozdíl je ve vzhledu a chování, zatímco některé Bakeneko své majitele nezabijí, jen jim rády škodí, Nekomaty shlíží na lidi s velkým opovržení jako na podřadnou rasu. Nekomata se stává se z těch největších a nejstarších koček, které mají také nejdelší ocas, což signalizuje jejich ohromnou sílu a inteligenci. Když se tyto kočky stávají yokai, jejich ocas se rozdvojí, jsou také mnohem častěji viděny chodit po zadních či mluvit lidskou řečí. Díky jejich povýšeneckému pohledu na lidstvo jsou tak nejvíce zodpovědné za vznik požárů a smrt velkého množství lidí. Pomocí své schopnosti ovládat mrtvé velmi často vydírají lidi nebo z nich tvoří otroky. Ty nejvíce nebezpečné a nejsilnější Nekomaty žijí hluboko v lescíh či horách, kde se přeměňují do podoby divokých koček, jako jsou například leopardi nebo lvi. Tyto divoké Nekomaty můžou dorůst obrovských velikostí, často několik metrů, a živí se na ostatní divokou zvěří jako třeba divoká prasata, medvědi a samozřejmě také lidi.

Zpracování:

Nekomaty s rozdvojenými ocasy jsou velmi častým tématem v anime, které se soustředí kolem yokai a démonů jako je například Ao no Exorcist nebo InuYasha. Myslím, že se jednou objevila i v populárním anime NARUTO. Bakeneko jsou častějším tématem, můžete najít třeba v anime serii Monogatari Series nebo Ayakashi: Samurai Horror Tales. Určitě existují i další, tyto typy yokai jsou velmi časté a populární. Existuje také několik filmů a divadelních zpracování, stejně tak i knižních publikací. Nejznámějším filmem je asi Bakeneko: A Vengeful Spirit.

Velmi známý příběh o Bakeneko zahrnuje muže jménem Takasu Genbei, jehož mnoholetá kočka zmizela zrovna, když se naprosto změnila osobnost jeho matky. Žena odmítala jakoukoli společnost a jídlo si brala do své místnosi, kde trávila čas o samotě. Když se zvědavá rodina rozhodla nakouknout do její pokoje, neviděli ženu, ale kočičí monstrum v ženských šatech, která si pochutnávala na zviřecí mršině. Takasu, ačkoliv nerad, zabil monstrum, které vypadalo jako jeho matka a po jednom dni se tělo přeměnilo zpět na jeho kočku, jenž zmizela. Když pak Takasu nešťastně oddělával tatami matrace z matčina pokoje, objevil její tělo, zbavené veškerého masa.

Existuje legenda, která se odehravá v čase Nabeshima Mitsushigeho, druhého feudálního pána provincie Hizen, která je spjata s monstrem Bakeneko. Sluha Ryuzoji Matashichiro sloužil jako pánův oponent ve hře go, ten s ním však nebyl spokojen a nechal jej popravit. Matka Ryuzojiho, která vyzpovídala svůj smutek v srdci kočce, kterou vlastníla, spáchala sebevraždu. Když se kočka napila matčiny krve a stala se z ní Bakeneko, začala navštěvovat Mitsushigeho každou noc a trápila jej stále dokola. Jeho věrný sluha Komori Hanzaemon ji však konečně polapil a zabil, čímž zachránil rodinu Nabeshima.

Další známý příběh jménem "The Devil Cat of Nabeshima", vypráví o princi, který padl za oběť Bakeneko. Jednou v noci, když princ procházel zámeckou zahradou v doprovodu své oblíbené geishi, dívky jménem Otoyo, byli oba dva sledováni ze stínů tajemnou bytostí. Jakmile princ odešel do své ložnice, vklouzla tajemná bytost do pokoje geishi a vyčkávala na její příchod, skrytá pod postelí. O půlnoci Bakeneko vylezla ze své skrýše, uškrtila spící dívku a její tělo pohřbila v květinových záhoncích. Jakmile se zbavila všech stop, převzala na sebe podobu mrtvé dívky, čímž oklama všechny na zámku. Každou noc tak Bakeneko, přestrojena jako geisha, navštěvovala prince a pila jeho krev. Brzy si princ začal stěžovat na své noční můry, neustálou slabost a bledý obličej, žádný doktor však nedokázal najít příčinu jeho záhadné nemoci. Princ tak přikázal stráži, aby jej během noci hlídala. Bohužel, když se blížila půlnoc, stráž padala do hlubokého spánku a nikdo tak nic nezvyklého neviděl. Mladý voják ve službách krále se proto rozhodl navšívit zámek, a pomoci princi. Během noci stál na stráži, a když se začali jeho oči zavírat, vytáhl dýku a sám sebe bodnul do nohy, aby ho způsobená bolest držela při vědomí. O půlnoci zahlédl okouzlující geishu, jak se pomalu kradla do pokoje prince, když však spatřila vojáka, rychle a potichu zase zmizela. Po další tři noci se událost opakovala a princovi se začala vracet jeho ztracená síla. Ignoroval však vojákovo varování o jeho oblíbené dívce Otoyo, a tak se voják rozhodl vzít vše do vlastních rukou. Ještě tu noc se vydal k pokoji geishi se záminkou vylákat ji ven pomocí falešné zprávy od prince. Jakmile dívka otevřela dveře, napadl ji dýkou, jenže ta snadno uskočila a odhalila svou pravou podobu. Po divokém boji se však Bakeneko podařilo uniknout skrz otevřeno okno a ukryla se v horách. Další den voják vše vypověděl princi a zameckému zahradníkovi se povedlo najít pohřbené tělo skutečné geishi. Z žalu a zlosti nakázal princ stráži, aby Bakeneko ulovili, načež se mladému vojákovi podařilo zabít tajmenou bytost, jejíž tajemství odhalil.

Upřímě, tohle je podle mě jedno z nejstrašidelnějších yokai, které znám. Nejen proto, že zvířata jsou mé noční můry, ale také kvůli jejich vzhledu. Představte si kočku, velkou jako člověk, která tančí s ručníkem na hlavě!! Podle mě nestrašidelnější věc, na jakou můžete v noci narazit. Je pravda, že v tom můžete najít nějaké vtipné poznatky, ale z mé strany jsou tyto příběhy opravdu velmi děsivé a ... creepy!! TT////TT

Whah, jsem moc ráda, že se nám nakonec podařilo sem narvat všech pět příběhů, jako obvykle. Docela jsem se bála, že se dostáváme velmi blízko a limitu dýcháme na záda, ale nakonec nám zbylo mnohem více znaků, než jsem si myslela. Pravděpodobně to bude tím, že legendy v tomto článku jsou tak trochu kratší než obvykle a také jsem se ještě tolik nerozkecala, jako to dělám normálně. Pevně doufám, že se Vám naše překlady příběhů nezprotivily, legendy Vás zaujaly a článek se líbil. Protože jsem byla zabraná do tvorby tohoto článku, tak máme nadepsaný už i další díl, ve kterém se můžete těšit na pár opravdu zajímavých a strašidelných příběhů *////* ... No, a to by bylo pro tento článek asi všechno. Snad jste si ho užili a budete mít sladké sny jako já TT////TT

Baka-chan a Goshida-sama na vlnách hororu!! TT////TT