Watashi no Burogu

Jak je to dlouho, co jsem takhle naposled někoho pozdravila?? Jak je to dlouho, co jsme naposledy vytvářeli vykecávací článek?? A jak je to dlouho, co jsme vůbec nějaký článek napsali?! Nebudete tomu věřit, ale úplně tady na to pěkně sprostě a z vysoka kašleme. Pravděpodobně tomu ani nepotřebujete věřit, protože je to bohužel velmi krutá realita. Původně jsem měla v plánu tu napsat aspoň deset omluvných odstavců, dalších pět s výmluvama a aspoň dva s tučnou dávkou nostalgie. Nakonec z toho ale sešlo. Můžete za to poděkovat Goshimu-sama, který na Vás všechny myslí a nechce, abyste se tu unudili k smrti, nedej bože ztratili chuť na náš blog vůbec ještě někdy zabloudit >////< ... Na druhou stranu by se ale hodilo tu aspoň pár řádků o těchto tématech prohodit, jen tak čistě ze slušnosti. Proto se oba dva moc omlouváme za naši neaktivitu, ale ačkoliv jsem doufala, že se začátkem nového školního roku najdu spoustu volného času, který se mi přes prázdniny nedostával, bohužel je to teď s mým volným časem ještě mnohem horší. Nevím, jestli je to tím, že jsem posledním rokem na vysoké a nebo jestli si prostě jen nedokážu správně rozložit čas tak, abych v něm nějaké místo uvolnila. Goshi-sama je zase až po uši zahrabaný ve svých historických knihách o ... historii a nemá čas na přítomnost. Proto se to tu pravděpodobně ještě nějakou dobu bohužel nerozjede na plné obrátky, jak tomu kdysi bývalo. Až dokončím školu, tak opravdu doufám, že budu mít více času, ale silně o tom pochybuju.

 

Yooooo, Yarodomo!!

Nemůžu uvěřit, jak dlouho se tu ani jeden z nás neobjevil!!? TT/////TT ... Upřímě, chtěla bych tu tak trochu mluvit o tzv. budoucnosti našeho blogu, která rozhodně nevypadá příliš světle ani veselé. Goshi-sama se před chvílí vrátil z jedné jeho mnoha dobrodružných cest za poznáním minulosti, asi tak před deseti minutama se mu konečně podařilo usnout a má teď zaručeně hlubokou půlnoc. A já tu jen tak sedím za počítačem a přemýšlím, co se životem. Ano, je to tak. Pro jednou se nechovám jako malé, pětileté dítě, ale jako dospělý člověk, který musí myslet na svou budoucnost. Právě teď se snažim dostudovat vysokou školu, ať mám alespoň toho bakaláře, ale skoro až nesmyslné požadavky učitelů mi práci rozhodně neulehčují. Právě jsem se přistihla, jak tu deset minut koukám do prázdné, zelené zdi mého pokoje s naprosto prázdnou hlavou. Přitom je tolik věcí, které musím, měla bych a chtěla bych udělat. Mám teď v životě neuvěřitelný chaos. Nebo tu možná byl pořád a jen jsem mu nevěnovala pozornost. Spíše ta druhá možnost.

Vím, že poslední dobou tu jsou jen samé kecy a nic pořádně zajímavého. Ale i přesto jsem se rozhodla napsat nějaký článek o mém, nebo spíše našem, malém výletu do Blanska a Rájce. Prvně však ještě další, pro mě velice podstatná věc!! Večer, kolem desáté nebo jedenácté by se měl Goshi-sama konečně vrátit!! *////* ... Nemáte ponětí, jak jsem nadšená!! Konečně ho uvidím po nějakých třech měsících. Včera večer jsem mu volala, abych se dozvěděla, jak to na dnešek vidí. Pokud všechno půjde tak jak má, doprava nebude zdržovat, spožděna a podobně, tak by doma mohl být už kolem desáté!! Jsem neuvěřitelně šťastná!! Šťastná natolik, že jsem se rozhodla napsat článek, abych zabila trochu času tohoto nechutného čekání. Ale jak se znám, tak už od osmi budu stepovat v předsíni u dveří a čekat, až uslyším přijet auto!! *////* ... Whaaa, pravděpodobně Vám v tomto článku za chvíli polezu na nervy, ale věřte mi, moje rodina to měla se mnou ty tři měsíce mnohem horší. Nejen, že byly prázdniny = žádná škola, neustálé bytí doma, ale ještě ke všemu se Goshi-sama rozhodl odjet, takže jsem neměla koho otravovat s mým neustálým žvaněním. Pokud někdo z Vás neví, o čem tu vlastně mluvím, tak vše bylo vysvětleno, v rámci možností, v minulém článku >////< ... Ale teď pojďme zpět k tématu článku.

Mám v plánu tu probrat toho trošku více, nějaká čtyři témata včetně toho, které jsem už probrala v prvním odstavci. Takže zbývají už jen tři. Budu se snažit psát co nejsrozumitelněji a nesjtručnějí, i když to jsou zrovna dvě věci, které se mi vyhýbají jako čert kříži. Už je to trochu déle, co jsem psala nějaký článek o výletě nebo něčem podobném, takže mě bude pravděpodobně nějakou dobu trvat, než se znovu dostanu do mého ustavičného kecání a odbočování od tématu. Oh, teď jsem si ještě vzpomněla na další věc, o které jsem tu chtěla napsat aspoň odstavec ... nebo spíše jsem se chtěla pochlubit. Takže vlastně čekejte ještě další čtyři věci, které tu chci probrat. Ale dost kecání o tom, co se bude dít a pojďme raději k prvnímu tématu tohoto zdánlivě nekončícího článku!! *////*