"Things end. But memories last forever."
- Kumar Milan
Yooooo, Yarodomo!!
Nemůžu uvěřit, jak dlouho se tu ani jeden z nás neobjevil!!? TT/////TT ... Upřímě, chtěla bych tu tak trochu mluvit o tzv. budoucnosti našeho blogu, která rozhodně nevypadá příliš světle ani veselé. Goshi-sama se před chvílí vrátil z jedné jeho mnoha dobrodružných cest za poznáním minulosti, asi tak před deseti minutama se mu konečně podařilo usnout a má teď zaručeně hlubokou půlnoc. A já tu jen tak sedím za počítačem a přemýšlím, co se životem. Ano, je to tak. Pro jednou se nechovám jako malé, pětileté dítě, ale jako dospělý člověk, který musí myslet na svou budoucnost. Právě teď se snažim dostudovat vysokou školu, ať mám alespoň toho bakaláře, ale skoro až nesmyslné požadavky učitelů mi práci rozhodně neulehčují. Právě jsem se přistihla, jak tu deset minut koukám do prázdné, zelené zdi mého pokoje s naprosto prázdnou hlavou. Přitom je tolik věcí, které musím, měla bych a chtěla bych udělat. Mám teď v životě neuvěřitelný chaos. Nebo tu možná byl pořád a jen jsem mu nevěnovala pozornost. Spíše ta druhá možnost.
Nemůžu uvěřit, jak dlouho se tu ani jeden z nás neobjevil!!? TT/////TT ... Upřímě, chtěla bych tu tak trochu mluvit o tzv. budoucnosti našeho blogu, která rozhodně nevypadá příliš světle ani veselé. Goshi-sama se před chvílí vrátil z jedné jeho mnoha dobrodružných cest za poznáním minulosti, asi tak před deseti minutama se mu konečně podařilo usnout a má teď zaručeně hlubokou půlnoc. A já tu jen tak sedím za počítačem a přemýšlím, co se životem. Ano, je to tak. Pro jednou se nechovám jako malé, pětileté dítě, ale jako dospělý člověk, který musí myslet na svou budoucnost. Právě teď se snažim dostudovat vysokou školu, ať mám alespoň toho bakaláře, ale skoro až nesmyslné požadavky učitelů mi práci rozhodně neulehčují. Právě jsem se přistihla, jak tu deset minut koukám do prázdné, zelené zdi mého pokoje s naprosto prázdnou hlavou. Přitom je tolik věcí, které musím, měla bych a chtěla bych udělat. Mám teď v životě neuvěřitelný chaos. Nebo tu možná byl pořád a jen jsem mu nevěnovala pozornost. Spíše ta druhá možnost.
Opravdu jsem se snažila, aby se hlavně naše aktivita tady na blogu vrátila do starých kolejí, kdy jsme byli aktivní skoro každý den a nadšeně přidávali spoustu článků. Bohužel, nevypadá to, že by se mohlo něco takového někdy stát. Dokonce i teď usilovně přemýšlím, co vlastně chci napsat a přitom jsem s napsáním dvoumetrového článku dříve neměla nikdy problém. Každopádně, chtěla bych se omluvit všem čtenářům, kteří sem stále chodí s nadějí, že tu najdou nějaký nový článek. Teď na psaní článků nemá ani jeden z nás bohužel čas a možná ani nápad a chuť popravdě není. Pokud jde o mě, tak škola zabírá většinu mého času, denně naspím sotva dvě hodiny. A není to kvůli tomu, že bych neměla možnost spát déle, jen prostě nemůžu usnout a než abych celou noc proležela zíráním do stropu, tak jdu raději dělat něco užitečného. Následkem toho mám neuvěřitelné kruhy pod očima a už asi dva měsíce mi třeští hlava, jako kdyby se chtěla rozskočit. Pokud má někdo z Vás radu, jak se bolení hlavy zbavit, tak budu nesmírně ráda, když se o ni se mnou podělíte. Poslední dobou se také mé návštěvy psychologa poněkud střádají. Možná jsem se tu o tom nikdy nezmínila, ale to není podstatné. Můj zdravotní stav není podstatný. Nikoho nezajímá. Snažím se tu naznačit, že bohužel nemám příliš volného času, ale pokud se nějaký objeví ... tak ho většinou prosedím zíráním do prázdnoty.
Goshi-sama má svou vlastní práci, kterou miluje a já ho rozhodně nechci nutit do vedení tohoto blogu. I když má možné více volného času než já, stále je také velmi zaneprázdněný, takže ani nemáme čas na to napsat nějaký společný článek. Navíc se mi moc nelíbí myšlenka, že by tu po tolika letech společné práce zůstal jen jeden. Alespoň pro mě by to tu bylo na půl prázdné. A to jsem zarytý optimista!! Vlastně ani nevím, kam chci tímhle článkem dojít. Včera, možná předevčírem, pravděpodobně minulý týden ... vlastně ani nevím, poslední dobou je pro mě čas irelevantní ... nedávno jsem se dívala na naše staré články. Hlavně naše vykecávací články. Na jednu stranu se chci vrátit do těch dnů, na druhou stranu se cítím trapně za všechno, co jsem tehdy udělala a řekla. I když ne. Vlastně se vůbec necítím trapně. Jsem ráda, za všechno, co jsem udělala, řekla a dokázala. Nebo ne?? Ani nevím. Nic nevím. Nic mě nezajímá. Moje pesimistické vědomí se začíná drát napovrch. Chci probudit Goshiho-sama. Ať mi řekne, jestli se cítím trapně nebo ne. Možná nostalgicky?? V cizích slovech jsem se nikdy moc nevyznala. Jsem si jistá, že ke konci tento článek nebude dávat vůbec žádný smysl. Ale přesto ho zveřejním. Nebo možná ne. Radši bych měla počkat na Goshiho-sama, aby mi řekl, co vlastně chci.
Nechci jej probudit, protože právě usnul po dlouhém dni a konečně se mu dopřálo spánku v pohodlné, měkké posteli. Přišla bych si příliš sobecká, kdybych ho teď začala budit. Ale, dost o tomhle. Konečně se mi naskytla možnost napsat článek. Nebo jsem se spíše dokopala k tomu nějaký napsat. Možná to nebyl nejlepší nápad. Ale třeba se pak budu "cítit lépe", jak se říká. Pravděpodobně si všichni říkáte, že tohle je velmi zvláštní článek. Možná tu ani nebude moc dlouho, než se rozhodnu ho zase smazat. Většina z Vás ho ani nebude číst. Děláte dobře. Nestojí za to. Je to jen článek, plný mých prázdných slov. Nic neznamená. Původně jsem se chtěla jen omluvit za naši neaktivitu. A jako vždycky, snažit se vytvořit nové naděje. Nové články. Větší aktivita. Nemyslím si, že se někdy něco takového vrátí. ALE!! Tento blog rozhodně nesmažeme!! Občas se tu něco objeví. Toho se rozhodně nemusíte bát. Stále sleduju anime, čtu mangu, knížky, hraju hry, Goshi-sama sleduje filmy. Také stále navštěvujeme naši Posádku.
Pamatuju si, když jsem byla přesvědčená o tom, že tento blog jen tak nepojde. A podívejte se na to, stačili dva roky. Dva roky. A všechno je naprosto jinak. Ještě před dvěma lety tu bylo rušno. Dneska je tomu docela jinak. Chaos naprosto všude. Jsem ráda, že je tu aspoň Goshi-sama. Jediný pevný bod, na který se můžu spolehnout. Nejsem si jistá, jestli budu tento článek ještě nějak upravovat. Možná hodím nějaký obrázek na začátek. Ať to nevypadá tak chudě. Ale číst to po sobě asi nebudu. Bude tu spousta chyb. Nakonec ho možná i zveřejním teď hned. Smazat se dá koneckonců vždycky. Zaručeně nedává smysl a spoustu z Vás, kteří si jej přečtou, určitě překvapí. Ale protože Goshi-sama právě spí, tak ho s tímhle vším nemůžu otravovat. Taky jsem chtěla, aby jste aspoň trochu věděli, co se děje a proč tu není žádná aktivita. I když, tohle Vám spíš jen zamotá hlavy. Nepřemýšlejte nad tímhle článkem moc hluboce. Berte to jen jako kecání jednoho člověka v davu. Nic neznamená. Nic neovlivní. Nic nedokáže.
Každopádně, konec pesimistické nálady!! Pro jednou jsem se konečně rozhodla napsat článek a něco takového ze mě vypadlo?? Doufám, že jsem nikomu nezamotala hlavu, snad se Váš pohled na tenhle blog a jeho autory nijak nezmění. Do budoucna nemůžeme nic slíbit, ale rozhodně tento blog nesmažeme a občas by se tu mohlo něco objevit, tak se sem přijďte jednou za měsíc podívat, jestli tu není něco nového. Pro teď se s Vámi loučím a Všem přeji hodně štěstí a zdraví do života!! *////*
Baka Kamaru
3 komentáře
27. listopadu 2016 v 16:42
OdpovědětVymazatNeměla jsem tušení, že jsi na tom takhle špatně, a teď je mi děsně líto, že jsem se tu ukázala a komentuju až tak pozdě... Pokud máš v životě teď toho víc, než sneseš, myslím, že je na čase si od blogu trochu oddechnout. Vím, že opustit (ať už třeba jen dočasně) svůj blog stojí hodně síly a odvahy, ale je to momentálně nejspíš to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat. My, vaši čtenáři, se na vás zlobit rozhodně nebudem a ani Ti to nebudem vyčítat, protože blogaření má být hlavně úleva od stresu, ne ho vytvářet ještě víc.
Budu Ti moc držet palce s vysokou a se soukromým životem, ať se to aspoň trochu zklidní :)
4. prosince 2016 v 16:02
OdpovědětVymazatpááááni, člověk má plnou hlavu věcí, které nestíhá udělat a bum! Vím, jak je to těžké. V takové situaci si řeknu dobře, mám okno jak blázen, potřebuju pauzu! Bohužel v mém případě trvá dost dlouho :-( držím palečky ať se vás to dlouho nedrží :-)
7. prosince 2016 v 9:00
OdpovědětVymazatHeyyy ;v;
Napodobne, nebola som na svojom blogu uz nejaky ten cas, v podstate mesiac je mrtvy uz a pred tym bol este viac, lebo som sa v oktobri donutila dat aspon 2 clanky o halloweenu TTwTT
Ale chapem preco nikto nema cas, uprimne dufam, ze so skolou ti to pojde dobre a ze sa coskoro vsetko pre teba zlepsi ;v;
Nemas sa preco citit trapne, dokazala si toho tu podstatne viac ako vela blogerov v cz/sk komunite tu na blog.cz kedy dokazu, uvu
anyhoo!- Dufam, ze sa ti to vsetko coskoro zlepsi ;v;
Děkujeme za tvou odezvu!!