Děláme to každý rok a ani dnešní rok nebude výjimkou. Mám totiž dneska (well, když zveřejním tenhle článek, tak to bude pravděpodobně už "včera") narozeniny a musím se Vám všem pochlubit, co jsem dostala!! Oslava už byla sice včera. Tedy, trvala pomalu až do dnešního rána, ale to už jsou jen malé detaily. Víte moc dobře, jak moc se ráda chlubím a také víte, že sem dávám oznámení každý rok. Musím říct, že narozdíl od Goshiho-sama jsem nadšená pokaždé, když jsem o rok starší. Vždycky si říkám, že se konečně věkově přibližuju Goshimu-sama a nemůže mi říkat, jaký malý děcko ještě pořád jsem. Ale pak má v prosincu narozeniny Goshi-sama a já jsem zase zpátky ve své depresivní náladě. Jsme od sebe věkově asi pět let a on nikdy nemine příležitost mě označit za malé děcko!! Jednou, až se dostanu z náctiletých, tak mu ukážu, že už nejsem malé děcko, ale dospělý jedinec!!

I přesto, že tenhle článek dělám každý rok, tak jsem přemýšlela, jestli ho mám udělat i letos. Ale nakonec zvítězil fakt, že stejně nemám nic jiného na práci, takže budu pokračovat ve svém flákání a napíšu tenhle článek na blog. Víte, tyhle prázdniny jsou ty nejdelší, který za život dostanu. Už sedím doma víc jak tři měsíce a opravdu na mě začíná doléhat nuda. Navíc ještě prázdniny neskončili a mám před sebou ještě další měsíc nudy. Chápu, že spousta lidí by za to byla ráda, ale já nejsem ten typ, co by zvládl vysedávat doma dýl, jak dva měsíce normálních prázdnin. Sice je to fajn, člověk nemusí myslet na školu, může se válet doma a zápasit s ledničkou, ale i tak. Poslední dobou jsem dost protivná a Goshimu-sama to začíná lézt na nervy. Jsem dokonce natolik líná, že ani nepíšu žádné články na blog. Opravdu, myslím, že moje lenost nezná hranic!! Teď jsem se konečně dokopala k sepsání aspoň tohoto krátkého, arogantního článku, kde se začnu pěkně vytahovat a chlubit všema věcma, co jsem dostala k narozeninám. Nemáte vůbec žádnou povinnost si tohle nechat líbit, nemusíte tento článek číst a už vůbec si jej prosím neberte k srdci.

 

Pro ty z Vás, kteří si i tak přejí pokračovat, tak "Celý článek" je Vám k dispozici!!

 

 

Zajímalo by mě trochu, kdy tenhle typ článků začal vycházet. Tipuju tak dva nebo tři roky zpátky. Ty dva je trochu víc reálnější, možná že jsem začli teprve loni. Vím, že Goshi-sama nerad píše o svých narozkách. Jeden z hlavních důvodů je fakt, že své narozky neslaví. Nezajímají ho, radši je někde zalezlej v nějaké díře v poušti a hledá prastaré kosti či základy nějaké zříceniny. Né, že bych mu to nepřála, ale mohl by si se mnou aspoň sníst dort!! Vůbec mi nejde jenom o jídlo!! Nebo cokoliv jiného. Poslední dobou si tu pořád jen stěžuju a nepíšu o ničem jiném, než o tom, jak je ke mě život a Goshi-sama nepsravedlivej. Chápu, proč tyhle články nikdo nemá rád, taky by se mi nechtělo něco takového číst. Radši nechám tohoto kecání, nebudu rozebírat, proč někdo nerad slaví své narozky, je to jeho věc, a posunu se dál. Rychle se dostanu k pointě článku a pak ho rychle ukončím. Mám tu totiž rozdělanej jeden mnohem zajímavější článek, o který se s Vámi chci podělit.

Nemůžu si pomoct, ale miluji oslavy. Hlavně protože je na nich spousta jídla. Bylo by mi úplně jedno, kdyby mi nikdo nedal žádný dárek. Tak dlouho, dokud bych měla oslavu s dortem, pořádnou náloží jednohubek a chlebíčků a nějaké ty brambůrky na zobání!! Není to tak, že bych si nevážila toho, že mi někdo něco pořídí. Jsem vždycky šťastná jako blecha, když od někoho něco dostanu a lidé v mém okolí vědí, že nejradši mám jídlo. Takže dostavám spoustu čokolád a dalších sladkostí! Ale já jsem od přírody hodně jednoduchej a nenáročnej člověk, kterému k radosti stačí opravdu velmi málo. A taky jsem ten typ člověka, co se pořád omlouvá a děkuje. Většinou i tak měsíc po tom, co se samotný incident odehrál. Ale myslím, že to o mně snad už každý ví.