Po mé snaze vytvořit článek ze stížností Kamaru, která mi pár dní zpátky volala a donutila napsat článek, který by klidně i den počkal, dokud by se nevrátila, jsme se rozhodli, že napíšeme další článek. A samozřejmě ho musím zase psát já, sice je mi diktováno, co mám psát, ale beru si kredit za tvorbu tohoto článku!! Kamaru právě vaří, na moji žádost, a proto musím já psáti. Hehehe x) ... Hned takhle na záčatek bych Vás všechny měl ze slušnosti varovat, že tohle bude velmi ukecaný článek. Kamaru má v plánu mluvit o všemožných zážitkách ze svého výletu, což mě překvapuje, protože pokaždé, když volala ... tak jsem neslyšel nic jiného než nadávky a stížnosti. Na druhou stranu to vypadá, že to tam nebylo zas tak špatné, všichni přece Víme, jak strašně ráda Kamaru přehání.

Pro začátek, jedná se o čtyřdenní, cykloturistický výlet naší střední školy, který se odehrával ve středisku Čermák ve Sloupu. Jednoduše řečeno, výlet se skládá z cesty na kole ze školy na místo našeho pobytu, občasných vycházek do okolí a nakonec z každodenních turnajů v míčových hrách. Na zpátek se samozřejmě zase jelo na kolech. Tak nějak by se daly shrnout celé čtyři dny. Ale já mám chuť to tu trochu probrat detailněji, možná to nakonec bude i někoho zajímat >////< ... Z mé strany byl nejhorší fakt, že v celém areálu nebyla wifi a to nemluvím o chabém signálu. Člověk musel vylézt na kopec, který byl za střediskem a pak ještě lézt po stromech, aby vůbec dostal aspoň jednu čárku signálu. Normálně by pro mě nebyl problém vydržet za takových podmínek klidně i měsíc (nebo zbytek mého života), kdyby se mnou byl někdo, s kým bych mohla mluvit, jenže Goshi-sama ani moje rodina tu nebyla. Zůstala jsem osamotě s asi šedesáti děckama z našeho ročníku, kteří mě děsí víc, než cokoli jiného!!

V pondělí se nám podařilo asi kolem dvanácté dorazit na místo určení. Všichni samozřejmě chcíplí z toho velkého vedra a kopcovitého terénu, ale dorazili jsme všichni v pořádku. Původně bylo spousta problémů o tom, jaký chatky jsou naše a čich, která bude ... no, prostě ... nebylo to zrovna dokonale naplánovaný, ale nakonec se nám podařilo chatky rozdělit. Následoval oběd, což mi dokázalo pořádně zvednout náladu. S moji třidou sice nevedu moc vřelý vztah, ale jakmile jde o dojídání zbytků, tak to se na mě můžete spolehnout!! */////* ... Za celý čtyři dny jsem dostala víc jídla jak za celej měsíc, což mě opravdu zlepšovalo náladu. Během pobytu jsme celkem jeli na jednu vyjížďku na kole k rybníku a na dvě vycházky - do jeskyně a kolem střediska do hospody. Zbytek byl vyplněn turnaji v míčových hrách. Jako největší sportovní antitalent jsem samozřejmě byla přidělena snad do všech týmů, protože učitelé nemají rádi, když se válím v chatce na posteli. Hlavně, že u zbytku lidí jim to vůbec nevadilo, sice se neváleli v chatce, ale ležet venku na dece a slunit se dokážu taky!!

První den jsme byli navštívit sloupsko-šošůvské jeskyně, které byly opravdu úžasné. Rozhodně doporučuju navštívit, pokud máte rádi jeskyně, vypadají opravdu krásně. V této jeskyni jsem ještě nikdy předtím nebyla, takže jsem se cpala mezi prvníma, abych viděla všechno a nepřišla o nic z výkladu naší průvodčí >/////< ... Po návratu začali první volejbalové zápasy. Hned na to jsem musela doplnit tým kluku z basketu (za to jsem i docela ráda */////*). Tak to šlo snad všechny dny, akorát ve středu se k tomu přidal ještě fotbal. Aspoň to bylo vymyšlený tak, že se mi nehrnuly zápasy přes sebe, musím poděkovat naší paní učitelce, která si dala takovou práci s organizací. Upřímě, týmové sporty nemám ráda hlavně kvůli tomuhle. Byla jsem v týmech většinou na doplnění, protože nikomu jinému se nechce a já jsem slušnej člověk, který učitelům neodmlouvá, ale i tak to nebylo zas tak špatné. Dokonce tam byla i jedna má spolužačka, která mi pomáhala tím, že na mě furt křičela kam mám jít, to bylo jen: "Hej, teď hraješ fotbal!!", "Už to dohrajte, potřebujem ji na basket!!" a "Rychle, volejbal čeká!!". Kdybych nebyla mírumilovnej člověk, tak je všechny pozabijím na místě, já jen chtěla v klidu zalehnout do postele a číst knížku!! Každopádně, při basketu, jídlu a vycházkách se mi vždycky zvedla nálada, takže jsem to nakonec nějak zvládla. Pomohl mi i Goshi-sama, kterého jsem neustále spamovala zprávama a voláním. Teď, když o tom přemýšlím, tak jsem musela být neuvěřitelně otravná xD

Naše třída byla samozřejmě jedna z největších exotů, kvůli čemuž ji mám i docela ráda. Byli jsme jediný, co měli střeštěný nápady, jako vodní párty. Já jsem většinou ten typ člověka, který se od takových akcí drží dál, ale neměla jsem vážně kam jít a radši budu poblíž lidí, které aspoň trochu znám, než s lidma z jiných tříd, o který jsem nikdy předtím ani neslyšela. Taky se mě to vymstilo a skončilo na mě hned několik hektarů vody. Když se na to teď koukám zpátky, tak nechápu, jak se to všechno za ty čtyři dny stíhalo, ale jsem nakonec docela ráda, že jsem na výlet jela. Pokud někoho zajímá, tak tady jsou naše výsledky (byla jsme v týmu s dalšími spolužáky, takže jsem přinejmenším aspoň všechny znala) z turnajů:

Volejbal - holky ... třetí

Basket - kluci (plus já) ... čtvrtí

Fotbal ... šestí

Volejbal - smíšený ... čtvrtí

Volejbal - kluci ... druzí, ale vyhráli, co se týče estetiky */////*

Nakonec si myslím, že jsme nedopadli tak špatně, bylo tam vždycky okolo deseti týmů, fotbal nikdy nebyla moje silná stránka!! TT////TT ... Na druhou stranu, ve volejbale se nám podařilo porazit naprosté favority, takže aspoň nějaký úspěch. Možná Vám to nakonec zní, jako že jsem si to tam pořádně užila, no ... možná trochu jo, ale z velké části to bylo utrpení pod rozpáleným sluncem a v davu neznámých lidí.